SLP 02 (2013)

in an Employment Relationship ) vyzývá členské státy MOP k formulaci vnitrostátní politiky, jež by zajišťovala průběžné přehodnocování rozsahu působnosti jednotlivých relevantních zákonů a praxe vymezujících pracovní poměr. Tato politika by měla být vy- pracována po konzultaci se sociálními partnery s cílem zaručit účinnou ochranu zaměst- nanců. Vymezení pracovního poměru musí být dostatečně jasné, přiměřené a efektivní. Protože existují situace, kdy je s ohledem na smluvněprávní základ, jakož i pod- mínky spolupráce obtížné rozhodnout, zda se jedná o pracovněprávní vztah či nikoliv, měla by národní politika obsahovat přinejmenším následující opatření: a) obsahovat návod, jak založit pracovní poměr a jak rozlišit zaměstnance od oso- by samostatně výdělečně činné b) bojovat proti zastřeným pracovním poměrům, tj. vztahům, v nichž je skryt skutečný pracovněprávní status daného vztahu c) zajistit, že též na mnohostranné smlouvy budou aplikovány smluvní standardy používané pro smluvní ujednání d) zajistit jednoznačné určení osoby odpovědné za poskytnutí ochrany v takových vztazích e) zajistit skutečný přístup k přiměřenému, rychlému, nenákladnému a dostateč- ně efektivnímu řízení pro rozhodnutí sporů, zda zde je či není pracovní poměr f ) dbát na dodržování práva týkajícího se pracovních poměrů g) zajistit přiměřené vzdělávání v mezinárodních standardech, komparativním právu a soudní judikatuře pro soudce, rozhodce, zprostředkovatele a inspek- tory, kteří budou konfrontování s rozhodováním a vynucováním dodržování pracovního práva Zvláštní pozornost by přitom měla být věnována nejistotou dotčeným pracovním poměrům zaměstnanců, jako jsou ženy (pokud v některých sektorech ekonomiky pře- vládají ženy, pak je nutno tento problém řešit navíc ještě specificky v rámci obecného antidiskriminačního přístupu), mladiství, staří, neohlášení migranti, migranti vůbec (MOP apeluje na členy, aby zintenzivnili spolupráci, a to jak v rámci vzájemné kon- zultační činnosti, tak sjednáním bilaterálních mezinárodních smluv chránících v za- hraniční rekrutované zaměstnance.) a osoby zdravotně postižené. Druhá část Doporučení nazvaná Určení existence pracovního poměru (Determination of the Existence of an Employment Relationship) se týká, jak již název napovídá, pod- mínek určování existence pracovního poměru. Existence pracovního poměru je dle bodu 8 Doporučení primárně otázka faktická vztahující se ke způsobu výkon práce a odměňování zaměstnance, a to bez ohledu na to, jak je daný vztah pojmenován či ujednáním upraven smluvními stranami. Za účelem ulehčení zjištění existence pracov- ního poměru by měli členové zvážit možnost a) umožnění širokého rejstříku prostředků k určení existence pracovního poměru b) zakotvení právní domněnky existence pracovního poměru, pokud existují je- den či více relevantních znaků tohoto vztahu

24