SLP 02 (2013)

c) určení, po konzultaci s nejreprezentativnějšími sociálními partnery, že pracující o určité charakteristice, obecně nebo specificky pro určité odvětví, musí být považováni za buď zaměstnance, či osoby samostatně výdělečně činné. Členové by dle bodu 12 Doporučení měli zvážit, zda jasně nedefinovat předpoklady použitelné pro určení nadřízenosti či závislosti. V bodu 13 Doporučení je nabídnut demonstrativní výčet kritérií, nasvědčujících tomu, že se v daném případě jedná o pra- covní poměr. Jedná se o a) skutečnost, že práce je vykonávána dle pokynů a pod kontrolou jedné ze smluv- ních stran, pracovník je integrován do organizace podniku, práce je konána výlučně či převážně ku prospěchu druhé osoby, práce musí být konána osobně pracovníkem, práce je konána v určité době, práce je konána na určitém místě stanoveném či sjed- naném zadavatelem práce, výkon práce trvá po určitou dobu a vykazuje kontinuitu, výkon práce vyžaduje pracovníkovu dostupnost nebo pracovník koná práci s pomocí nástrojů, materiálu či strojů dodaných zadavatelem práce, b) opakovaná platba odměny za práci, skutečnost, že odměna za práci je jediným či hlavní zdroj příjmů zaměstnance, existence ujednání o naturální mzdě, tj. výplatě odměny v jídle či v odpuštění platby za ubytování nebo dopravu, uznání nároků na tý- denní odpočinek, roční dovolenou, cestovní náhrady či absence finančního rizika pro pracovníka. Rozhodování o existenci pracovního poměru by mělo být v pravomoci soudů či rozhodců, k nimž mají zaměstnavatelé i zaměstnanci garantován skutečný přístup. Kompetentní autority by měly zajistit dodržování práva např. prostřednictvím dozoru ze strany inspekce práce a spolupráce této instituce se správami sociálního zabezpeče- ní a finančními úřady (srov. kapitolu Pojem závislé práce z hlediska práva sociálního zabezpečení a práva daňového). Důraz by však měl být kladen nejenom na represi, ale zejména na prevenci. Mělo by dojít k odstranění podnětů k obcházení pracovněprávní úpravy, měl by být podporován sociální dialog a kolektivní vyjednávání. Správní orgá- ny by měly pravidelně monitorovat tyto procesy a programy, přičemž zvláštní pozor- nost by měla být věnována sektorům ekonomiky, kde jsou zaměstnány převážně ženy. Třetí část nazvaná Sledování a provádění (Monitoring and Implementation) pak obsahuje ustanovení o nutnosti vnitrostátního sledování vývoje změn na trhu práce (s důrazem na zastoupení mužů a žen) a v organizaci práce na tripartitní úrovni a nutnosti sběru a vyhodnocování statistických dat v této oblasti. Nejreprezentativnější sociální partneři by měli být nejen zúčastněni v procesu sběru dat, ale měli by být žá- dání o spolupráci v oblasti expertních zpráv a technických studií. Výzkum by měl být prováděn nejen na celostátní, ale též na místních úrovních a měla by být zvážena též mezistátní spolupráce. Bohužel již samotný proces projednávání Doporučení ukázal na zásadní politic- ké problémy, které jsou spojeny jednoznačným a jasným vymezením závislé práce. Projednávání Doporučení v rámci odborného výboru odhalilo výrazné rozpory mezi

25