SLP 02 (2013)

zaměstnanec či pracovník. 73 Klíčový význam zde má judikatura SD EU. Lze dokonce říci, že pojem nadřízenosti zaměstnavatele, jak je vykládán SD EU, je závazný též pro národní právo. 74 Pojmem pracovník se blíže zabýval SD EU při vymezování předmětu pracovněprávních vztahů, 75 a to především v souvislosti s vymezením působnosti čl. 39 SES (čl. 45 SFEU), 76 tedy s ohledem na zásadu rovného zacházení. 77 Závěry SD EU tak jsou sice pro národní právní řády členských států cenným zdrojem poznání, vždy je však nutno mít na paměti, že SD EU činí tyto závěry především k právu na svobodný pohyb pracovníků nebo k zásadě rovného zacházení mezi muži a ženami. 78 Vědomi si této omezenosti judikatury SD EU, můžeme přejít k jednotlivým soud- ním rozhodnutím. V rozsudku Unger SD EU 79 zdůraznil, že pojem pracovník má komunitární význam, což znamená, že jeho obsah může být odvozen z národního prá- va členských států, není však s nimi totožný. Unijní (komunitární) povahu má též pojem pracovní smlouvy dle nařízení Řím I. Rozhodujícím kritériem pro posouzení, jestli se jedná o pracovníka ve smyslu čl. 39 SES (čl. 45 SFEU), je, zda jde o výkon práce o určité ekonomické hodnotě podle pokynů druhého subjektu 80 a za odměnu. 81 Výkon práce se přitom musí realizovat v pracovněprávním vztahu a musí se realizovat po určitou dobu, 82 sjednání pracovního poměru na dobu určitou však pracovníka jeho postavení nezbavuje. 83 Pro pracovněprávní vztah je příznačné, že určitá osoba vyko- nává práci pro jiný subjekt, podle příkazů tohoto subjektu a že je za takovou činnost odměňována. 84 V případu Schenavai v. Kreischenr 85 bylo dále konstatováno, že pra- 73 Tak např. je známo, že v případu EOC se britské soudy inspirovaly rozsudky SD EU ve věci Preston a Allonby (ve věci C-256/01). Srov. R v Secretary of State for Employment ex p Equal Opportunities Comission (1994) IRLR 176, HL. 74 Srov. SD EU věc Allonby, ve věci C-256/01, bod 71. 75 Srov. Supiot, A. The transformation of work and the future of labour law in Europe, International Labour Review 1999, č. 1, str. 31. Viz též Communication from the Commission: Free movement of workers – achieving the full benefits and potential, z 11. 12. 2002, COM(2002)694, str. 5. 76 Také německá judikatura definovala obsah pojmu závislá práce prostřednictvím vymezování pojmu za- městnanec dle ust. § 611 BGB. Rovněž polská doktrína vychází z definice zaměstnance. Viz Światkowski, A.: Zasady prawa pracy, Polskie Wydawn. Ekonomiczne, 1997, str. 14. Na podkladě těchto příkladů lze oponovat Bezouškově tvrzení, že určujícím momentem pro vymezení pojmu závislá práce nemůže být subjekt tohoto vztahu. Srov. Bezouška, P.: Závislá práce, Právní rozhledy 2008, č. 16, str. 579. 77 Srov. C-444/93, bod 20. 78 Unijní zákonodárce zde ovšem též často nerozlišuje mezi zaměstnanci a osobami samostatně výdělečně činnými, tak směrnice č. 86/613/EHS, 76/207/EHS i směrnice č. 2000/78/ES a 200/43/ES. 79 Srov. rozhodnutí SD EU ve vci 75/63, Unger v. Bestuur . 80 Ke zdůraznění tohoto znaku viz rozsudek SD EU ve věci C-202/97, FTS, bod 24. 81 Viz věc 66/85 Lawrie-Blum . 82 Nogler, L.: The Concept of Subordination in European and Comparative Law, University of Trento, Italy, 2009, str. 8. 83 Srov. rozhodnutí SD EU C-413/01, Ninni-Orasche . 84 Viz rozsudek SD EU ve věci 66/85, Lawrie-Blum , bod 17. 85 Srov. SD EU C 266/85, Schenavai v. Kreischenr, bod 16. Dále srov. C-107/94, Asscher v. Staatssecretaris van Financien , bod 26 a C-337/97, C.P.M. Meeusen v. Hoofddirectie van de Infomratie Behher Groep , bod 15.

27