SLP 02 (2013)

široce. 95 Status pracovníka si tak podržela též fyzická osoba, která skončila pracovní poměr, aby ve stejném členském státě studovala (a podmínkou tohoto studia bylo zachování statusu pracovníka), pokud existuje příčinná souvislost mezi předchozím zaměstnáním a studiem. 96 Též v souvislosti s výkladem Římské úmluvy 97 SD EU kon- statoval, že při vymezování pojmu pracovník nemusí být naplněna všechna kritéria apli- kovaná dle národních úprav. SD EU zde striktně nerozlišoval mezi osobní nadřízeností zaměstnavatele při výkonu práce a mezi ekonomickou závislostí zaměstnance na zaměst- navateli. 98 Konečně při výkladu čl. 157 SFEU dříve čl. 141 odst. 1 SES (zásada stejné mzdy za stejnou či srovnatelnou práci) SD EU judikoval, že status určité osoby dle národního práva jako osoby samostatně výdělečně činné ji nezbavuje ochrany zásady rovného zacházení jako pracovníka, pokud její nezávislost je pouze zdánlivá. ͮ.ͭ Vyslaný zaměstnanec Specifickou pozornost věnovala judikatura SD EU vymezení pojmu zaměstnanec v souvislosti s institutem vyslání zaměstnance do jiného členského státu Evropské unie, smluvního státu EHP či Švýcarska k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb 99 sama nevymezuje, kdo se rozumí zaměstnancem. Určení obsahu tohoto pojmu je přenecháno členským států, což v pra- xi výrazně snižuje úroveň ochrany zaměstnanců. 100 Může tak totiž docházet k situacím, kdy je určité fyzické osobě právem jednoho členského státu přiznán status zaměstnan- ce, zatímco jiný členský stát tuto fyzickou osobu za zaměstnance nepovažuje. Směrnice č. 96/71/ES alespoň upravuje jednotné kritérium pro řešení tohoto problému. V pří- padě pochybností, zda vyslaný subjekt je zaměstnancem, 101 je nutno otázku řešit podle práva státu, na jehož území je zaměstnanec vyslán. 102 Jednotná definice pojmu za- 95 Rozsudek SD EU C-138/02, Collins v. Secretary of State for Work and pensions, bod 26. Dále ke koor- dinačním nařízením srov. C-85/96, C-502/01. 96 Srov. rozhodnutí SD EU C-3/90, Bernini. 97 Convention on the law applicable to contractual obligations opened for signature in Rome on 19 June 1980 (80/934/EEC). 98 Srov. Barancová, H. a kol.: Vysílání zaměstnanců, Plzeň, Aleš Čeněk 2008, str. 62. 99 Úřední věstník L 18, 21. 1. 1997, s. 1-6 (ES, DA, DE, EL, EN, FR, IT, NL, PT, FI, SV); zvláštní vydání v českém jazyce Kapitola 05 Svazek 02, s. 431-436. 100 Srov. Joussen, J.: Das Europäische Grünbuch zum Arbeitsrecht vom 22. 11. 2006, Eine kritische Würdigung, Zeitschrift für Europäisches Privatrecht, 2008, č. 2, str. 386. Obdobně viz Barancová, H.: Dočasné vyslanie zamestnancov v rámci Európskej únie v judikatuře sudneho dvora ES, Sborník z vě- decké konference s mezinárodní účastí, PF TU v Trnavě 2008, str. 21 a násl.; a konečně Commission’s services report on the implementation of Directive 96/71/EC concerning the posting of workers in the framework of the provision of services ze dne 4. 4. 2006, COM(2006)159FINAL, str. 13. 101 Např. úprava tzv. the One-man Company ve Velké Británii. Viz Borgmann, R. B. Aspekte des Arbeitnehmer-Entsendegesetzes, IPRax, 1996, str. 319. 102 Naopak v případě koordinace systémů sociálního zabezpečení je hostitelský stát povinen v určitých pří- padech respektovat právní klasifikaci vyslané osoby jako nezaměstnance (ale jako osobu samostatně výdělečně činnou), i když dle práva hostitelského státu by se jednalo o zaměstnance.

29