SLP 02 (2013)

ních, 123 oblastech. Právě jednou z nich úzce související s výkonem závislé práce, resp. testem nadřízenosti zaměstnavatele je ale právo zaměstnance na ochranu soukromého a rodinného života dle čl. 8 Úmluvy. Obsáhlá judikatura ESLP, která váže k čl. 8 Úmluvy, se stala cenným inspiračním zdrojem pro zákonodárce, vnitrostátní soudy i aplikační praxi. Pokud jde o ústavodár- ce lze např. zmínit, že čl. 8 Listiny ve své původní podobě v tisku č. 330 i 331 124 ne- obsahoval explicitně pojem soukromí. K jeho doplnění došlo až po jednání na ústavně právních výborech na základě inspirace Úmluvou. 125 Podobně lze poukázat na prosté právo, kde zákonodárce reagoval v ZP teprve v roce 2007, a to spíše problematickým způsobem. Proto i dnes si navzdory své obec- nosti a zčásti též specifičnosti zachovává čl. 8 Úmluvy (ve světle judikatury ESLP) vý- znamnou regulativní funkci. Příkladem je požadavek přesnosti národního zákona. Jak výstižně formuloval právě ESLP, tato přesnost musí občanovi umožňovat orientovat se v této úpravě a reagovat na její porušení. 126 Není divu, že rovněž české kontrolní orgány se k tomuto zdroji poznání práva na re- spektování soukromého a rodinného života znovu vracejí. 127 Český zákonodárce stále není schopen uživatelům práva nabídnout srozumitelnější a přitom dostatečně obecné kritérium legitimnosti pocitu soukromí, než jaké v podobě legitimnosti očekávání do- vodila rozhodovací praxe ESLP. 128 Rychlý rozvoj techniky přitom umožňuje zaměst- navateli kontrolovat své zaměstnance neustále sofistikovanějšími metodami a přístroji. Stejně tak na základě společenské poptávky dochází zákonem k umožnění stále inten- zivnějších zásahů do soukromí fyzických osob, a to nejen zaměstnanců. V zájmu struč- né analýzy pojmu zaměstnanec v judikatuře ESLP se podává vstupní výklad k proble- matice čl. 8 v Úmluvě. ͯ.ͭ Soukromí Energie zaměstnance daná k dispozici zaměstnavateli je dle moderního chápání ne- oddělitelná od jeho osoby. 129 Proto je zaměstnavatel kromě jiného povinen při výkonu 123 Informace získané zaměstnavatelem ze soukromí zaměstnance, resp. navzdory ochraně soukromí za- městnance mohou sloužit ke skončení pracovního poměru s tímto zaměstnancem či k založení odpověd- nosti zaměstnance za zaměstnavateli způsobenou škodu. Srov. Financial Times Ltd a další v. Spojenému království, stížnost č. 821/03. Z vnitrostátní judikatury lze zmínit recentní rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 4928/2010. 124 Srov. http://www.psp.cz/eknih/1990fs/tisky/t0330_01.htm (Cit.: 13. 6. 2012). 125 Tisk č. 392 FS ČSFR, digitální repozitář 1990–1992 na www.psp.cz (Cit.: 30. 1. 2013). 126 Zpráva Komise k případu Hewitt a Haman v. Spojené království 1989, D.R. č. 67, str. 88-122. 127 Úřad pro ochranu osobních údajů tak učinil ve stanoviscích UOOU č. 1/2003, 3/2003, a v neposlední řadě č. 2/2009. 128 Toto kritérium je možné interpretovat takto: míra ochrany soukromí je u zaměstnance určována cha- rakterem prostor, ve kterých se nachází, dobou, kdy se v nich nachází, jeho vztahem k danému místu a legitimnímu očekávání vzhledem k těmto faktorům. 129 Hácha, E.: Pracovní právo, Slovník veřejného práva československého, sv. III, Praha Eurolex Bohemia 2000, str. 426. Srov. též nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 15/95.

33