SLP 02 (2013)

položen právní základ pro kolektivní vyjednávání a vznik kolektivního pracovního práva. Kolektivní vyjednávání zakončené uzavřením kolektivních smluv se tak vedle ochranného zákonodárství stalo základem pro vznik moderního pracovního práva. Na přelomu 80. a 90. let 19. století došlo po vzoru Bismarcka v rámci tzv. Taafeho re- formy k zavedení povinného sociálního pojištění pro dělníky v rakouské části Rakousko- Uherska. Na začátku 20. století byly zákonem č. 57/1903 ř. z. zřízeny zprostředkovatelny práce a další samostatné ústavy, jejichž úkolem bylo poskytnout cestujícím nezaměstna- ným ubytování a stravu, a dále jim pomoci při hledání nového zaměstnání. ͯ.ͮ Republika československá V roce 1918 došlo ke vzniku samostatné ČSR. Součástí československého právního řádu se na základě čl. 2 zákona ze dne 28. října 1918, č. 11 Sb. z. a n. (tzv. recepční zákon) stal též ABGB. Ten od 28. října 1918 platil jako tzv. československý obecný občanský zákoník (OZO). Weyr pozici ABGB komentoval tak, že v okamžiku vzniku československého občanského zákona byl normotvůrcem jeho konkrétní obsah určen poukazem na obsah rakouského občanského zákona. 220 Smlouva námezdní se po novelizaci provedené třetí dílčí novelou rozdělila na dva smluvní typy – smlouvu o dílo a smlouvu služební. Samotný název „námezdní smlou- va“ již ABGB dále v hlavě 26 nepoužíval, předmětná hlava se nadále nazývala O smlou- vách o služební výkony. V praxi se vzhledem ke smluvní volnosti v obligačním právu vyskytoval též smluvní typ na pomezí smlouvy pracovní a smlouvy o dílo, který byl označován za pracovní smlouvu v širším smyslu. 221 Smlouva služební obsahovala závazek konat po určitou dobu pro jiného služby, tedy v nájmu pracovní síly za odměnu. 222 Právní vztah založený služební (později nazvanou pracovní) smlouvou byl upraven nejen ustanoveními upravující smlouvy služební, ale použitelné byly též ostatní vhodné obecné ustanovení OZO (např. úprava o smlou- vách a právních jednáních vůbec, úprava zmocnění či odpovědnosti za škodu). Tato úprava byla považována za pracovní právo smluvní, i když i zde se postupem času objevovalo stále více ochranných prvků. Význam OZO v rámci pracovního práva postupně klesal, 223 počátkem 20. stole- tí obsahoval úplnou úpravu již jen nepatrné části pracovních (služebních) smluv. 224 220 Viz Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi, sv. I., reprint Olomouc, Praha ASPI 2002, str. 29 a 30. obdobně Pešek, B.: Komentář k československému občanskému zákoníku, I. díl 1. sešit, Holice v Čechách, Frant. Otomar, 1934, srov. 18. 221 Jednalo se např. o smluvní vztah lékařů k nositelům nemocenského pojištění. 222 Ke znakům služebního poměru viz např. Nejvyšší správní soud rozhodnutí sp. zn. Rv I 1237/25, Vážný VII.b, 1925, str. 1633 či rozhodnutí sp. zn. 35050/28, Boh. F 5095/1930. 223 Sociálněpolitické reformy se uskutečňovaly již od počátku mimo ABGB, nejprve prostřednictvím živ- nostenského práva, příkladem je Gewerbeordnung (živnostenský řád) z roku 1859. 224 Viz Krčmář, J.: Pracovní smlouva, Slovník veřejného práva československého, sv. III, Praha Eurolex Bohemia 2000, str. 441.

51