SLP 02 (2013)

nodárství, jednak ke sdružování zaměstnanců do svépomocných sdružení. Konkrétní ochranná opatření, jejichž cílem byla ochrana zaměstnance, byla přijímána postup- ně. První zákonnou úpravou byl v tomto směru Dvorský dekret z roku 1786 vydaný za vlády císaře Josefa II., který stanovil základní požadavky na hygienu u pracujících dětí. Dětská práce byla dále omezena Dvorským dekretem z roku 1842, který povolil zaměstnávat děti až od 9 let za předpokladu, že navštěvovaly alespoň 3 roky školu, a od 12 let, pokud školu nenavštěvovaly vůbec. Další omezení se týkala pracovní doby dětí a mladistvých. Dvorský dekret z roku 1873 uložil továrníkům, aby v případě úra- zu či nemoci hradili dělníkovi pobyt v nemocnici po dobu nejméně 4 týdnů. 219 K dalšímu vývoji ochranného zákonodárství došlo v polovině 19. století. Horní zákon z roku 1854 obsahoval ustanovení směřující k ochraně zdraví dělníků a uklá- dal též majitelům dolů, aby pro podporu svých dělníků zřídili samostatnou bratrskou pokladnu, čímž byl položen základ nemocenského a důchodového pojištění dělníků v rámci tzv. hornických bratrských pokladen. Živnostenský řád z roku 1859 ukládal podobnou povinnost jako horní zákon závo- dům, které ve společných dílnách zaměstnávaly zpravidla více než 20 dělníků. Tento předpis zakázal zaměstnávat děti do 10 let a děti od 10 do 12 let bylo možné zaměst- nat, jen pokud o to požádal jejich otec. Několik ustanovení směřovalo též k ochraně zdraví při práci, často však docházelo k jejich porušování. Dalším významným legis- lativním počinem na poli sociálního zákonodárství byly dvě novely živnostenského řádu. Na tzv. řemeslnickou novelu z roku 1883 navázala v roce 1885 novela dělnická, která mj. uplatnila sociální minimum pro dělníky v živnostech, upravila pracovní pod- mínky mladistvých dělníků v továrnách a učňů. Novela obsahovala rovněž předpisy na ochranu života a zdraví při práci, nedělní a sváteční klid a řešila i mzdové otázky. Na novely živnostenského řádu navazovala v 80. a 90. letech XIX. století – pod vli- vem Bismarckova Německa – celá řada předpisů, jejichž účelem bylo zvýšení sociální úrovně dělnictva. Prosincová ústava z roku 1867 zakotvila koaliční svobodu. K ústupu od trestněpráv- ních postihů za prosazování hospodářských a sociálních zájmu zaměstnanců stávkou došlo o 13 let později (zákonem č. 43/1870 ř. z.). Trestáno bylo pouze ohrožení ve- řejného klidu a pořádku. Zrušení zákazu koalic představovalo silný impulz pro sdru- žování zaměstnanců ve spolcích a následně i v odborových organizacích. Sdružování zaměstnanců vedlo k růstu jejich vyjednávací síly a tím k relativizaci postavení ekono- micky nadřízeného zaměstnavatele. Téměř současně se vznikem odborových organi- zací došlo k jednání mezi těmito sdruženími a zaměstnavateli a následně i k uzavírání kolektivních smluv. Ty postupně nabývaly na významu a ujednání v nich obsažená měla nejenom přednost před dispozitivními ustanoveními zákona, ale také limitovala dvoustranná ujednání mezi zaměstnavatelem a jednotlivým zaměstnancem. Tím byl

219 Malý, K. a kol. Dějiny českého a česko-slovenského práva do roku 1945. Praha: Linde Praha, a. s., 1999, s. 170.

50