SLP 02 (2013)

Ͱ.ͭ Dekrety prezidenta republiky Po osvobození Československa se ukázaly být nereálné představy o návratu k pr- vorepublikové úpravě. Přestože po potrestání zrádců a kolaborantů 316 došlo nejprve ke zrušení pracovních poměrů založených přikázáním (vládní nařízení ze dne 4. červ- na 1945, č. 14 Sb., jímž se prohlašuje nepouživatelnost některých předpisů o řízení práce a o nouzové službě a zrušují se pracovní poměry, vzniklé přikázáním (nasaze- ním), 317 rozhodla se politická reprezentace pro radikální celospolečenské ekonomické reformy. 318 Jejich důležitou součástí byla též intenzivní regulace mobility pracovních sil. Pro stabilizaci pracovních sil se hodily, byť z jiných důvodů, stávající protektorát- ní právní předpisy. A tak byla opakovaně prodlužována až do 31. 12. 1948 platnost vládního nařízení ze dne 13. 1. 1943, č. 14 Sb. o dočasných omezeních v živnosten- ském a jiném výdělečném podnikání, jehož hlavním cílem bylo zajištění trvalého pří- sunu čerstvých pracovních sil pro potřeby zbrojení Velkoněmecké Říše. Obnovená Československá republika prioritně omezovala živnostenské a jiné výdělečné podniká- ní z důvodu potřeby vypořádat se s úbytkem a kvalitativním úpadkem pracovních sil, který byl z valné části způsoben válkou a odsunem německého obyvatelstva. Po nezbytné reorganizaci státní správy a zřízení okresních úřadů ochrany práce 319 došlo opět ke speciální úpravě na úseku zemědělských prací. V souladu s vládním na- řízením ze dne 3. srpna 1945, č. 32 Sb., o mimořádných opatřeních k zabezpečení nutných zemědělských prací v roce 1945, došlo k vytvoření právního rámce pro při- dělení mužů ve věku od 16 do 55 let a žen ve věku od 16 do 45 let k včasnému prove- dení nutných zemědělských prací. Osoby, které nastoupily přidělenou práci, byly slovy vládního nařízení v řádném (tedy zřejmě soukromoprávním) pracovním poměru. Dne 19. září 1945 byl publikován dekret prezidenta republiky o pracovní povinnosti osob, kte- ré pozbyly československého státního občanství (Dekret č. 71/1945 Sb.). Počátkem října následoval další dekret, který se dotkl veškeré populace v produktivním věku – dekret presidenta republiky o všeobecné pracovní povinnosti (dále „dekret č. 88/1945 Sb.“). Dekret č. 71/1945 Sb. zavedl k odstranění a odčinění škod způsobených válkou a leteckým bombardováním, jakož i k obnovení hospodářského života rozrušeného válkou, pracovní povinnost osob, které pozbyly československého státního občanství 316 Srov. ust. § 15 bod 9 až 12 Dekretu presidenta republiky z 16. 5. 1945, č. 16 Sb., vyhlášený v plném znění vyhláškou ministerstva spravedlnosti z 11. 1. 1947, č. 9 Sb. Dle bodu 9 pozbytí občanské cti znamenalo ztrátu způsobilosti být zaměstnavatelem nebo spoluzaměstnavatelem. 317 Pokud přidělením založený pracovní poměr nezanikl, změnil se v tzv. řádný smluvní poměr. Existovalo- li nebezpečí, že by okamžitým odchodem zaměstnance, k práci přikázaného, utrpěl řádný chod závodu, takže by tím byl ohrožen veřejný zájem, zejména výživa obyvatelstva, mohl zaměstnavatel do osmi dnů od účinnosti tohoto nařízení (tj. do 8 dnů od 27. 6. 1945) požádat okresní úřad ochrany práce, aby zaměstnanci uložil zůstat na svém místě na dobu přechodné potřeby. 318 Srov. Kuklík, J.: Mýty a realita tzv. Benešových dekretů, Dekrety prezidenta republiky 1940–1945, Praha, Linde, 2002, str. 342. 319 Dekret č. 13/1945 Sb.

69