SLP 02 (2013)

(jednalo se o osoby německé a maďarské národnosti). 320 I zde lze jistě hledat předchůd- ce v protektorátní úpravě. 321 Osoby podléhající pracovní povinnosti i osoby vyňaté z ní podle § 2 odst. 2 cit. dekretu byly povinny se na veřejné nebo osobní vyzvání osob- ně přihlásit ve stanovené lhůtě u místního národního výboru. Ten pak byl oprávněn přidělit osobu podléhající pracovní povinnosti k práci, popřípadě sestavit pracovní kolonu. Rozhodnutí o přidělení k práci bylo konečné. 322 Poměr založený rozhodnutím o přidělení dle dekretu č. 71/1945 Sb. byl bezesporu veřejnoprávní povahy. 323 Subsidiární působnost zákona o soukromých zaměstnancích a OZO proto nepřicházela v úvahu. Dekret č. 71/1945 Sb. nicméně tuto otázku neře- šil, částečná explicitní úprava byla obsažena pouze v prováděcí vyhlášce (viz dále). Pro tento závěr však svědčila celá řada indicií. Tak především vztah mezi zaměstnavatelem a přidělenou osobou se zakládal rozhodnutím o přidělení, nikoliv smlouvou. Pracovní povinnost se vztahovala na výkon prací, které se konaly k odstranění a k odčinění škod způsobených válkou a leteckým bombardováním, jakož i k obnovení hospodář- ského života rozrušeného válkou, pokud je příslušný okresní národní výbor (okresní správní komise) uznala za práce konané ve veřejném zájmu. 324 O výši odměny za práci rozhodoval okresní národní výbor (okresní správní komise) podle místních poměrů. Osoby podléhající pracovní povinnosti byly podrobeny pro méně závažná porušení pracovních povinností a závazků plynoucích z pracovní povinnosti kázeňské pravomo- ci okresních národních výborů (okresních správních komisí) podle kázeňského řádu, který vydalo ministerstvo vnitra. 325 Stalo se tak vyhláškou ministerstva vnitra č. 500/1945 Ú. l. o směrnicích k provede- ní dekretu presidenta republiky o pracovní povinnosti osob, které pozbyly českosloven- ské státní občanství. A právě prováděcí vyhláška ministerstva vnitra č. 500/1945 Ú. l. zakládala povinnosti neslučitelné s koncepcí služební smlouvy dle OZO. Tak např. vy- 320 Pracovní povinnosti podléhali muži od dokonaného 14. do dokonaného 60. roku věku a ženy od doko- naného 15. do dokonaného 50. roku věku. 321 Kontinuitu právní úpravy před a po roce 1945 poněkud překvapivě demonstruje též institut pracovních knížek. Srov. vládní nařízení č. 241/1941 Sb., kterým se zavádějí pracovní knížky a zákon č. 29/1946 Sb., kterým se zavádí pracovní průkazy. 322 Jistou paralelu lze nalézt též v prvorepublikovém zákoně ze dne 18. března 1921, č. 129 Sb. z. a n., o trestních pracovních oddílech, V částečném vyloučení podmínečného odsouzení a omezeném odkladu a přerušení trestu při trestných činech pro válečnou lichvu a podloudný vývoz. Cílem tohoto zákona bylo zostření trestu pachateli těžkou a nepříjemnou prací vykonávanou veřejně za to, že spáchal čin asociální. K tomu srov. Zelinka, J.: Trestní pracovní oddíly, Právník, 1921, str. 143 a násl. 323 Obdobně Hrdlička, V.: Poznámky ke konstrukci pracovního poměru, in Právník, 1946, str. 292 a též z novodobé literatury Kadlecová M. et al.: Dějiny českého soukromého práva, Plzeň, Aleš Čeněk 2007, str. 257. 324 O vynětí z pracovní povinnosti ostatně rozhodoval též okresní národní výbor (okresní správní komise) na návrh místního národního výboru (místní správní komise), a to s konečnou platností. Srov. ust. § 4 odst. 2 Dekretu č. 71/1945 Sb. 325 Ministerstvo vnitra vydalo nejprve v dohodě s ministerstvem ochrany práce a sociální péče výnosem ze dne 2. listopadu 1945 čís. II-1620-3/11-45-V/4 směrnice k provedení tohoto dekretu.

70