SLP 02 (2013)

covním poměru. Doba přidělení se nicméně považovala za dobu zaměstnání v tomto (původním) poměru. Přidělením došlo dle ustanovení § 10 dekretu č. 88/1945 Sb. k založení pracovního poměru. Před i po vydání dekretu č. 88/1945 Sb. probíhala obsáhlá diskuze o novém charakteru pracovního poměru. Někteří autoři se vyslovovali (odkazujíce se na sovětský Kodex zákonů o práci z 30. 10. 1922) pro začlenění pra- covního poměru do práva veřejného. 330 Ostatně samotný dekret č. 88/1945 Sb. bezpo- chyby patří do oblasti veřejného práva. V dobové literatuře lze dohledat též obhajoby zachování soukromoprávního charakteru pracovního poměru. Ve smluvní povaze pra- covního poměru je spatřován výraz přirozeného požadavku svobody práce. Zatímco pro soukromoprávní vztahy je pravidlem rovnost, pro veřejnoprávní vztahy je typické podrobení imperiu státu. V neposlední řadě se zdůrazňovalo, že zaměstnanec bude raději pracovat pro individuální příslib odměny za práci, než pro splnění veřejnoprávní povinnosti. 331 Přestože zákonodárce nakonec volání po veřejnoprávní povaze pracovní- ho poměru nevyslyšel, představuje dekret č. 88/1945 výrazný mezník v konstituování „nové“ podoby služební smlouvy po skončení druhé světové války u nás. Pracovní poměr založený přidělením (tj. správním aktem) mezi osobou přidělenou a novým zaměstnavatelem byl ust. § 10 citovaného dekretu prohlášen za soukromo- právní. Tento odkaz byl naukou vysvětlován jako pokyn k podpůrné působnosti sou- kromého práva, tj. především k podpůrné aplikaci úpravy služební smlouvy v OZO. 332 Další odkaz na soukromé právo byl obsažen v ust. § 15 odst. 3 věta prvá cit. dekretu, kde bylo uvedeno: „Udělení souhlasu k rozvázání pracovního (učebního) poměru se netýká soukromoprávních nároků z něho vyplývajících . “ Navzdory výslovnému legis- lativnímu odkazu vyvolával dekret č. 88/1945 Sb. závažné aplikační otázky. Tak např. dle ust. § 7 cit. dekretu byla osoba povinna nastoupit k práci a konat ji řádně a svě- domitě. Tato povinnost byla založena přímo veřejnoprávní normou. Pokud nedošlo k následnému sjednání služební smlouvy, jednalo se sice o povinnost soukromoprávní, nicméně vyplývající z mimosmluvního poměru. 333 Stejně tak k rozvázání pracovního poměru (založeného přidělením) mohlo dojít zásadně jen po předchozím souhlasu příslušného okresního úřadu ochrany práce (ust. § 13 odst. 1 dekretu č. 88/1945 Sb.). Nebyl-li souhlas dán, pracovní poměr trval, přestože hospodářský zájem zaměstnava- tele na jeho existenci zanikl. Též dekret č. 88/1945 Sb. byl formálně zrušen až zákoníkem práce 1965. V té době se však již jednalo o překonaný předpis, který byl limitován jednak judikaturou, jed- nak aplikační praxí. 334 Dekret č. 88/1945 Sb. byl počátkem 60. let používán již pouze

330 Srov. Witz, K.: O novou konstrukci pracovního poměru, in Sociální revue, XXI, str. 224 a násl. 331 Srov. Hrdlička, V.: Poznámky ke konstrukci pracovního poměru, Právník 1946, str. 290 a 292. 332 Srov. Hrdlička, V.: Poznámky ke konstrukci pracovního poměru, Právník 1946, str. 284. 333 Srov. Hrdlička, V.: Poznámky ke konstrukci pracovního poměru, Právník 1946, str. 285. 334 Ke kritice srov. Chyský, J.: Rozmisťování pracovních sil, Praha, Orbis 1968, str. 226.

72