SLP 02 (2013)

městnance, ale též průřezovou unifikaci postavení určité kategorie zaměstnanců (včet- ně úředníků). 348 Pořadí unifikačních bylo přitom spíše nahodilé. 349 V případě dekretu č. 88/1945 Sb. o všeobecné pracovní povinnosti se to projevilo přijetím zákona č. 70/1958 Sb. o úkolech podniků a národních výborů na úseku péče o pracovní síly, jehož cílem bylo komplexněji upravit zabezpečování pracovních sil pro národní hospodářství. Zákon č. 70/1958 Sb. účinností k 10. 11. 1958 současně zrušil část I. dekretu č. 88/1945 Sb. včetně ust. § 10 obsahujícího odkaz k aplikaci OZO. Judikatura obecných soudů nicméně subsidiaritu k občanskému zákoníku i k zákonu o soukromých zaměstnancích dovodila. 350 Též nově přijímané obecně závazné právní předpisy počítaly se subsidiárním pou- žitím občanského zákoníku. Příkladem může být ustanovení § 18 zákona ze dne 21. prosince 1948 o pracovním poměru domovnickém, č. 4/49 Sb., kde se uvádí: „Pokud v tomto zákoně stanoveno jinak, vztahují se na domovníky předpisy platné pro osoby v pracovním (zaměstnaneckém) poměru, zejména též předpisy o mzdě a o národním pojištění.“ 351 Dalším příkladem může být ust. § 22 zákona č. 30/1965 Sb., kde se uvá- dí: „Pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak, platí podpůrně ustanovení občanského zákoníku.“ 352 Stejně tak nauka dovozovala podpůrnou působ- nost občanského práva. 353 Opět lze však najít též odlišné způsoby řešení vztahu speciálních předpisů. Tak např. ustanovení § 6 zákona č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech v ustanovení § 6 obsahovalo principy mzdové úpravy. Odst. 3 cit. ustanovení stanovil: „Podrobnosti k provedení těchto ustanovení, jakož i potřebné výjimky se stanoví podle předpisů o řízení státní mzdové politiky.“ 354 348 Příkladem unifikace institutů jsou zákon č. 67/1951 Sb., o bezpečnosti při práci, zákon č. 64/1950 Sb., o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků a zákon č. 71/1958 Sb., o závazcích k náhradě škody způsobené zaměstnancem porušením povinností z pracov- ního poměru. K unifikaci úpravy zaměstnanců státních orgánů srov. zákon č. 66/1950 Sb. o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců. V ust. § 1 cit. zákona se uvádí, že účelem tohoto zákona je uspořádat pracovní a platové poměry státních zaměstnanců obdobně, jak je tomu u ostatních pracujících. 351 Důvodová zpráva výslovně zmiňovala, že podpůrně platí zákon ze dne 14. května 1947, č. 82 Sb. (Zákon o přechodné úpravě placené dovolené na zotavenou), zákon ze dne 30. prosince 1947, č. 220 (Zákon o přechodné úpravě placené dovolené na zotavenou v roce 1948) a dekret prezidenta republiky z 1. říj- na 1945, č. 88 o všeobecné pracovní povinnosti a o vánočním příspěvku. Podpůrnou aplikaci OZO však doktrína předpokládala. Srov. Chyský, J.: Zákon o pracovním poměru domovnickém, komentované zákony, Praha, Orbis 1950, str. 58 a násl. 352 Srov. ust. § 18 zákona č. 58/1956 Sb. o náhradě škody za pracovní úrazy a o náhradě nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení; nebo ust. § 18 zákona č. 71/1958 Sb., o závazcích k náhradě škody způsobené zaměstnancem porušením povinností z pracovního poměru. K tomu viz Nejvyšší soud stanovisko 1 EC 41/59, Sb.NS 1959, č. 5, str. 85 a 91. 353 Učebnice občanského a rodinného práva, pod redakcí V. Knappa, Bratislava, 1956, str. 15. 354 Ust. § 6 zákona č. 93/1951 Sb. bylo zrušeno zákoníkem práce. 349 Kalenská, M.: Pracovní právo v tržním hospodářství, Právník 1992, č. 7-8, str. 698. 350 Srov. rozhodnutí krajského soudu v Ostravě ze 14. prosince 1961, 12 Co 478/61.

75