SLP 02 (2013)

Vztah pracovního a občanského práva je v literatuře popisován jako vztah velmi blízký. Občanské právo těsně souvisí s pracovním právem a naopak. 365 Pokud je samostatnost pracovního práva zpochybňována, pak je poukazováno na to, že pracovní právo postrá- dá specifickou formu, která by jej odlišovala od práva občanského. 366 V rámci zkou- mané etapy bude nyní více věnována pozornost jednak procesu sjednocování zvláštní pracovněprávní úpravy, jednak vztahu těchto dílčích unifikačních předpisů a posléze též zákoníku práce 1965 k obecnému občanskému právu. ͱ.ͭ Sjednocování zvláštní právní úpravy a regulace pohybu pracovních sil Nově přijímaná úprava provádí postupné sjednocování právní úpravy pracovních podmínek zaměstnanců (v některých případech dochází též k zavedení vyššího stan- dardu péče o zaměstnance). 367 Příkladem může být zákon č. 71/1958 Sb., o závazcích k náhradě škody způsobené zaměstnancem porušením povinností z pracovního pomě- ru, zákon č. 89/1958 Sb., o výchově dorostu k povolání v učebním poměru (učňovský zákon) nebo zákon č. 58/1964 Sb., o zvýšené péči o těhotné ženy a matky. Vedle unifikace lze pozorovat též další novou tendenci, výraznou publicizaci (zinten- zivnění vlivu veřejného práva) pracovního práva. 368 Způsobem, který ukázaly protek- torátní předpisy a později Dekret č. 88/1945 Sb. docházelo střídavě k popření principu dobrovolnosti vzniku pracovněprávních vztahů (omezování svobodného rozhodování občanů o jejich budoucím zaměstnání) a k opětovnému obnovení dobrovolnosti vzni- ku pracovního poměru. Zákonem č. 175/1948 Sb. došlo nejprve k omezení časových účinků pracovní povinnosti. S účinností od 29. 7. 1948 bylo možno přidělit osobu k práci nejdéle na dobu jednoho roku. Tato doba mohla být prodloužena jen z naléha- vých důvodů, a to nejvýše dvakrát, vždy na dobu ne delší jednoho roku. Protože, jak zákonodárce deklaroval v ust. § 1 zákona č. 110/1951 Sb., v zemi zmizela nezaměstna- nost a rolnická bída a nebylo možno počítat se samovolným přítokem pracovních sil do závodů. Proto byla zákonem č. 110/1951 Sb., o státních pracovních zálohách, nově organizována příprava pracovní síly z řad mládeže. Absolventi již nebyli školou pouze doporučováni k zaměstnavateli, měli povinnost po dobu od 3 až do 5 let pracovat v podnicích, které určilo ministerstvo pracovních sil (ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 110/1951 Sb.). Teprve učňovský zákon se opět navrátil k učňovské smlouvě, kterou ovšem upravil (na rozdíl od prvorepublikové úpravy) jako obecný právní institut. Opatření proti fluktuaci a absenci jednotlivcům, kteří svojí nesvědomitostí poško- zují výsledky budovatelského úsilí našeho pracujícího lidu, přineslo nařízení vlády č. 52/1953 Sb. Citované nařízení rovněž nahradilo souhlas okresního národního výbo-

365 Srov. Kovářík, J.: Pracovní právo ČSSR, Praha, Svoboda 1966, str. 37 a 40. 366 Viz. Kučera, E. a kol.: Obecná teorie státu a práva, str. 245.

367 Naopak roztříštěnost speciální úpravy služebních poměrů za první republiky je považována za snahu o rozbití jednotnosti pracujících mas. Bobek, M.; Molek, P.; Šmíček, V. (eds.): Komunistické právo v Československu, kapitoly z dějin beZPáví, str. 485. 368 Kalenská, M.: Pracovní právo v tržním hospodářství, Právník 1992, č. 7-8, str. 696.

77