SLP 02 (2013)

socialistická země. 376 Jako jeden z vůdčích argumentů pro jeho existenci lze zmínit heslo „práce není zbožím“, což v duchu vládnoucí ideologie vylučovalo aplikaci občanského práva na výkon práce. 377 V zákoníku práce 1965 se proto zákonodárce pokusil upravit téměř všechny i obecné otázky (jako např. právní subjektivitu, právní úkony či zánik práv a povinností) vyčerpávajícím způsobem. 378 Oproti předchozímu stavu byla do kodexu inkorporována komplexnější úprava odpovědnosti zaměstnavatele i zaměstnance, a to se zřetelem na vyloučení podpůrné aplikace občanskoprávní úpravy. 379 Též soudní judikatura přijala doktrínu o samostatnosti pracovního práva. 380 Deklarovaná samostatnost pracovního práva vedla k závěrům o konkurenci v subsidiární působnosti občanského zákoníku a zákoníku práce 1965 k jiným právním odvětvím. Např. v oblasti práva sociálního zabezpečení dal Nejvyšší soud při počítání doby zaměstnání přednost subsidiární působnosti zákoníku práce 1965, neboť pracovněprávní úprava byla shle- dána bližší úpravě sociálního zabezpečení než úprava občanskoprávní. 381 Opakující se úprava zbavení způsobilosti k právním úkonům, která byla obsažena jak v občan- ském zákoníku, tak v zákoníku práce 1965, vedla k soudní praxi, kdy soudy ve výro- ku omezujícího rozsudku musely určit rozsah tohoto omezení se zřetelem k právním úkonům, činěným nejen v oblasti občanského, ale též pracovního práva. Konkurující úprava odškodnění po pracovním úrazu zase vedla k analogické aplikaci pracovněpráv- ní úpravy při výkladu podobných institutů občanského zákoníku. 382 Panující doktrína o samostatnosti pracovního práva však nutně musela v praxi narazit na aplikační pro- blémy, kdy ze zákoníku práce 1965 nebylo možno dovodit pravidlo pro řešení určitého problému. 383 376 Witz, K.: Úprava odpovědnosti za způsobenou škodu v návrhu zásad zákoníku práce, Právník, 1963, č. 4, str. 298. Obdobně Kalenská, M.: Pracovní právo v tržním hospodářství, Právník 1992, č. 7-8, str. 696. 377 Bělina, M.: Vztah občanského a pracovního práva, in Pocta prof. Švestkovi k 75. narozeninám, str. 85 a násl. Viz též Eliáš, K.; Zuklínová, M.: Principy a východiska nového kodexu soukromého práva, Praha, Linde Praha 2001, str. 34. Z dobové literatuty srov. např. Hajičová, E.: Pracovněprávní vztahy, in Aktuálne otázky štátu a práva v období budovania rozvinuté socialistické společnosti, Acta iuridica Cassoviensia č. 11, str. 205 a 212. 378 Obecná část důvodové zprávy k návrhu ZP část I. A Vývoj právní úpravy pracovněprávních vztahů. Sněmovní tisk č. 1153/0, PSP, 2005. 379 Witz, K.: Úprava odpovědnosti za způsobenou škodu v návrhu zásad zákoníku práce, Právník 1963, č. 4, str. 296 a 298. 380 K tomu viz např. Nejvyšší soud: stanovisko 1 EC 41/59, Sb. NS 1959, č. 5, str. 85, Nejvyšší soud: roz- hodnutí 4 CZ 48/60, Sb. NS 1960, č. 6, str. 272; Nejvyšší soud stanovisko Cpj 34/74, Sb. NS 1975, č. 5, str. 275 a násl.; či Nejvyšší soud: sp. zn. 6 Cz 24/80, Sb. NS 1982, č. 9-10, str. 581. 381 Nejvyšší soud: rozhodnutí sp. zn. Czf 1/74, Sb. NS 1974, č. 9, str. 496. 382 Nejvyšší soud vyslovil závěr: „Občanský zákoník neobsahuje úpravu uvedenou v ustanovení § 59 odst. 1 nařízení vlády ČSSR č. 54/1975 Sb. I bez takovéto výslovné úpravy je však nutno dovodit stejný závěr také pro občanskoprávní odpovědnost za škodu…“ Viz Nejvyšší soud: rozhodnutí sp. zn. 1 Cz 46/82, Sb. NS 1984, č. 9-10, str. 549 a násl. 383 Tak konkrétně zákoník práce 1965 neobsahoval ustanovení, které by upravovalo nárok zaměstnavatele (organizace) na vydání nevráceného nářadí. Soudy dovodily, že ochrana vlastnického práva proti těm, kteří do něho neoprávněně zasahují, upravena je, a to v občanském i hospodářském zákoníku. Obou

79