SLP 02 (2013)

O blízkosti občanského a pracovního práva se tak opětovně začíná uvažovat, a to jak v doktríně, tak v soudní judikatuře. Např. učebnice pracovního práva z roku 1967 již pro blízkost občanského a pracovního práva připouštěla při splnění určitých podmínek analogickou aplikaci občanského práva (a zemědělského práva) v pracovním právu. 384 Legislativně však k vyjasnění tohoto vztahu nikdy v zákoníku práce 1965 nedošlo. 385 Ͳ. Po roce ͭ͵ʹ͵ Po roce 1989 dochází vlivem politické a společenské situace k postupnému přizpů- sobování právní úpravy potřebám tržního hospodářství, soukromého podnikání, a tím i ke vzniku nových právních forem zaměstnavatelů, zejména fyzických osob a obchod- ních společností. Zásadní změnu přinesl zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podniká- ní občanů, a zákon č. 103/1990 Sb., kterým se měnil hospodářský zákoník a který umož- nil společné podnikání fyzických osob formou obchodních společností. Tyto dva zákony vytvořily předpoklady pro vstup soukromých podnikatelů do hospodářského života též tím, že částečně odstranily rozdíly mezi podnikáním fyzických a právnických osob. Cestu k těmto změnám otevřela novela Ústavy ČSSR, a to úst. zákon č. 100/1990 Sb., který již nečlení formy vlastnictví na státní, soukromé a osobní; tím byl vytvořen jednotný systém vlastnictví a všem vlastníkům zajištěna rovnocenná ochrana. Zákon č. 105/1990 Sb. stanovil, že podnikatel může nabývat majetek v jakémkoliv rozsahu a že může zaměstnávat neomezený počet pracovníků; jednalo se o průlom do dosavadní koncepce pracovního práva. Fyzické osoby mohly vstupovat jako podni- katelé i do oblastí, v nichž bylo do té doby vyhrazeno podnikání pouze organizacím. V oblastech podnikání zvláště náročných nebo vyžadujících zvláštní ingerenci státu z jiných důvodů stanovil uvedený zákon další podmínky, ovšem pro všechny podnika- tele, tj. právnické i fyzické osoby. Kromě již shora uvedených dopadů do oblasti pracovního práva týkajících se přede- vším zaměstnavatelských subjektů, zasáhl shora cit. zákon č. 105/1990 Sb. do pracov- ního práva též ustanovením, že pracovněprávní vztah nemůže vzniknout mezi manželi , které bylo pak převzato do zákoníku práce. Manžel může tedy svou manželku nebo manželka svého manžela zaměstnávat pouze jako spolupracujícího člena rodiny. Na zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání, navazovaly další předpisy. Pro pracovněprávní vztahy mělo zejména význam nařízení vlády ČSFR č. 121/1990 Sb., o pracovněprávních vztazích při soukromém podnikání občanů, a vyhláška FMPSV zákonů bylo možno použít v pracovním právu na základě analogie, a to i přesto, že zákoník práce 1965 upravoval ochranu zaměstnavatele v těchto případech ve formě náhrady škody za ztrátu svěřených před- mětů vydaných na písemné potvrzení (ustanovení § 178 zák. práce). Viz Nejvyšší soud: stanovisko sp. zn. Cpj 34/74, Sb. NS 1975, č. 5, str. 286 a násl. 384 Viz Witz, K. a kol.: Československé pracovní právo, Praha, Orbis, 1967, str. 38. 385 Též po roce 1989 setrvaly obecné soudy na úplné samostatnosti pracovního práva vůči občanskému právu. Srov. např. Nejvyšší soud rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2708/2000, Sb. NS 2002, č. 9-10, str. 630 a násl. Více Štefko, M. Pracovní právo v kontextu občanského práva Auditorium 2012, str. 99 a násl.

80