SLP 02 (2013)

č. 135/1990 Sb., o odměňování pracovníků při soukromém podnikání občanů. Citované nařízení vlády mělo význam zejména do vydání novely zákoníku práce pro- vedené zákonem č. 3/1991 Sb., která některá ustanovení převzala (popř. i v modifi- kované formě). Uvedené nařízení vlády jednak vytýčilo a označilo určitá ustanovení zákoníku práce jako nepoužitelná pro soukromý sektor, jednak některá taková usta- novení nahradilo novými ustanoveními anebo přineslo ustanovení další. Zmíněnou novelizací zákoníku práce a také nařízením vlády č. 121/1990 Sb. byl nastolen právní stav, který v podstatě trval až do 31. 5. 1994, neboť novela zákoníku práce provedená zákonem č. 74/1994 Sb. uvedené nařízení vlády zrušila. Tak byly odstraněny veškeré odchylky platné pro zaměstnavatele – fyzické osoby, kteří byli postaveni do jedné ro- viny se zaměstnávajícími právnickými osobami, což ovšem zaměstnavatelům s malým počtem zaměstnanců přináší některé obtíže. I po změně společenských podmínek zůstával zákoník práce 1965 považován dok- trínou i aplikační praxí za samostatný kodex obsahující komplexní úpravu pracovně- právních vztahů. Např. v důvodové zprávě k zákoníku práce (2006) je konstatováno: „Na pracovněprávní vztahy tak nelze přímo použít normy jiného právního odvětví, napří- klad práva občanského.“ 386 Přes množství přijatých novel neodpovídal zákoník práce 1965 novým společenským a ekonomickým poměrům. V roce 2006 byl ve značném spěchu při absentujícím po- litickém konsenzu vládních a opozičních stran 387 a sociálních parterů přijat zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, který se stal v pořadí druhým kodexem pracovního práva na území České republiky. Zákoník práce 2006, který nabyl účinnosti 1. led- na 2007, byl ve skutečnosti v mnohém pouhou kopií zákoníku práce 1965. Jednou z novinek vedle legislativního vymezení závislé práce v ust. § 2 odst. 4 a 5 byla výslovná úprava vztahu k občanskému zákoníku. 388 386 Viz Obecná část důvodové zprávy k zákoníku práce část I. B Zhodnocení právní úpravy. Tisk 1153/OPS PČR 2005. V důvodové zprávě se dále uvádí: „Samostatnost pracovněprávní úpravy přináší mnohé výhody při aplikaci a interpretaci právních norem, na druhé straně však úplné odtržení od občanského práva vede, při kogentní povaze zákoníku práce, k negativním dopadům z hlediska samotné ochrany zaměstnance. V sou- časných společenskoekonomických podmínkách tak dochází k obcházení pracovněprávní úpravy a k využívá- ní nástrojů občanského práva, které respektuje smluvní volnost, potřebnou a požadovanou liberalizovanými společenskými vztahy. Z formálního hlediska dále dochází k dublování právní úpravy obecných institutů a k rozcházení se s obecnými zásadami a principy civilního (občanského) práva.“ 387 Zákoník práce byl přijat dne 21. 4. 2006 a vyhlášen dne 7. 6. 2006 poté, co Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky nejprve přehlasovala zamítavé usnesení Senátu Parlamentu České republiky a následně i vrácení zákona prezidentem republiky. 388 Zákonodárce zvolil metodu delegace. Dle ustanovení § 4 zákoníku práce platilo, že občanský zákoník se na pracovněprávní vztahy podle zákoníku práce použije jen tehdy, jestliže to zákoník práce výslovně stanovil. Zákoník práce tak výslovně činil v celé řadě svých ustanovení, odkazováno bylo na přibližně 150 ustanovení občanského zákoníku. Předmětné ustanovení, stejně jako celá řada dalších, byly napade- ny stížností k Ústavnímu soudu pro neústavnost. Ústavní soud přisvědčil těmto námitkám a předmětné ustanovení § 4 zákoníku práce zrušil.

81