SLP 02 (2013)

IV. LEGISLATIVNÍ VYMEZENÍ ZÁVISLÉ PRÁCE Český zákoník práce (chronologicky druhý v pořadí), který nabyl účinnosti od 1. 1. 2007, pro vymezení předmětu právní úpravy poprvé v českých a československých právních dě- jinách zakotvil definici výkonu závislé práce. Vlastní definice závislé práce, jak již bylo zmíněno, byla obsažena v ust. § 2 odst. 4 a 5 zákoníku práce. 389 Dle stále platného ust. § 3 ZP, může být závislá práce vykonávána pouze v pracovněprávním vztahu. Definice v podstatě shrnula znaky závislé práce, k nimž v mezidobí došla judikatura. 390 Zahrnuv tyto znaky do normativní části zákona, učinil z nich zákonodárce však normativní pravidlo, čímž do značné míry podvázal právě možnosti české judikatury. Zavedení legální definice závislé práce lze z tohoto úhlu pohledu proto označit za pro- blematické. 391 Neboť jak zjistil nejenom německý BSG ale též SD EU, 392 existenci pracovněprávního vztahu nelze dovodit z obecné definice, vždy je nutno brát zřetel na okolnosti konkrétního případu (srov. komplexní multifaktorový test). 393 Německé poznatky by měly být přitom zvlášť hodnotné, a to nejen s ohledem na geografickou a kulturní blízkost, ale též pro dřívější legislativní zkušenost s věcně srovnatelnou de- finicí pracovního poměru. ͭ. Zahraniční příklady a zkušenosti s legální definicí Legální vymezení závislé práce lze v mezinárodním srovnání označit bezesporu za výjimečné. Vymezení působnosti pracovněprávního kodexu skrze závislou práci lze nalézt na Slovensku. 394 Obvyklé je naopak vymezení závislé práce nepřímo skrze defi- nici zaměstnance, zaměstnavatele či pracovní smlouvy. Je-li definován též zaměstnava- tel, pak se jedná obvykle o odvozené, nepřímé vymezení skrze definici zaměstnance či pracovní smlouvy. 395 Vymezení zaměstnance najdeme v čl. 21 argentinského Zákona o pracovní smlou- vě z roku 1974, v čl. 328 belgického Zákona o průmyslových vztazích (the Labour 389 „ Za závislou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, se považuje výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost. “ 390 Srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 15. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 59/2005, publikováno in Sb. NS 2006, č. 9, str. 872; Nejvyšší soud rozhodnutí ze dne 21. ledna 2004, sp. zn. 21 Cdo 1852/2003; Nejvyšší soud rozhodnutí z 13. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 525/2005, publikováno in Soudní judi- katura, 2006, č. 4, str. 280-286; či Nejvyšší soud rozhodnutí ze dne 18. prosince 2003, sp. zn. 21 Cdo 1269/2003. 391 Obdobně viz Bezouška, P.: Závislá práce, Právní rozhledy, 2008, č. 16, str. 579, 582-583. 392 K tomu především kapitola Pojem pracovníka a pracovněprávního vztahu v unijním právu. 393 Rozhodnutí BSG z 12. 12. 1990, Sbírka rozhodnutí k pracovnímu právu, č. 40, k § 611 BGB pojem zaměstnanec. 394 Ust. § 1 odst. 2 slovenského ZP. 395 Thematic Report 2009, Characteristics of the employment Relationship, European Network of Legal Experts in the Field of Labour Law, str. 5. Dokument dostupný na adrese uvedené v použité literatuře.

82