SLP 03 (2013)

ͺ.͸.͸ Mezinárodní právo životního prostředí a povinnost předcházet klimatickým změnám

Povinnost států omezovat negativní působení na klimatický systém pravděpodobně nelze dovodit z práv osob žijících v potenciálně postižených oblastech, naprosto jed- noznačně však vyplývá z norem mezinárodního práva životního prostředí, konkrétně z Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu ( United Nations Framework Convention on Climate Change , UNFCCC, 1992). Vzhledem k univerzálnímu přijetí 128 je možné prohlásit, že tato právní úprava vyjadřuje shodu mezinárodního společenství na exis- tenci problému klimatických změn a základních pravidlech pro jeho řešení. Smluvní strany úmluvy v její preambuli prohlašují změnu klimatického systému Země a její nepříznivé dopady za společnou starost lidstva ( common concern of humankind ), uzná- vají vliv antropogenních emisí tzv. skleníkových plynů na zvyšování průměrné glo- bální teploty a vyjadřují odhodlání chránit klimatický systém pro současné a budoucí generace. 129 Cílem úmluvy je dosáhnout „stabilizace koncentrace skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která by zabránila nebezpečnému antropogennímu působení na kli- matický systém“. 130 Státy se při jejím provádění zavazují respektovat princip společné, ale diferencované odpovědnosti (zdůrazněna je hlavní role rozvinutých zemí při boji se změ- nou klimatu), stejně jako specifické potřeby zemí, které jsou vůči nepříznivým projevům klimatických změn zvláště zranitelné, zejména rozvojových. 131 Opatření pro dosažení cíle úmluvy by měla vycházet z přístupu předběžné opatrnosti; výslovně je stanoveno, že vědecká nejistota by neměla být využita jako důvod pro odklad opatření, jež mohou minimalizovat negativní vlivy na klimatický systém či zmírnit nepříznivé dopady klima- tických změn. 132 V souladu s pravidlem mezinárodního obyčejového práva, jež státům přikazuje zajistit, že činnosti spadající pod jejich jurisdikci nepoškodí životní prostředí jiných států či mezinárodních prostorů, 133 ukládá úmluva smluvním stranám povinnost přijmout opatření pro zmírnění změny klimatu zaměřená na kontrolu zdrojů emisí skle- 128 V srpnu 2013 měla úmluva 195 smluvních stran, včetně Evropské unie. Viz Status of Ratification of the Convention. United Nations framowork Convention on Climate Change [online]. 2013. Dostupné z: http://unfccc.int/essential_background/convention/status_of_ratification/items/2631. php [cit. 2013-07-31]. 129 Preambule UNFCCC, odst. 1, 2 a 23. 130 Ibid. , čl. 2. Většina vědců se v současné době shoduje, že limitem, který by neměl být překročen, je zvýše- ní průměrné globální teploty o 2°C ve srovnání s pre-industriálním obdobím, kterým se rozumí období let 1850-1899. Srov. např. EU CLIMATE CHANGE EXPERT GROUP. The 2°CTarget: Background for Impacts, Emissions Pathways, Mitigation Options and Costs [online]. Information Reference Document. 2008. Dostupné z: http://ec.europa.eu/clima/policies/international/negotiations/future/docs/brochu- re_2c_en.pdf [cit. 2013-07-31]. 131 Čl. 3 odst. 1 a 2 UNFCCC. 132 Ibid. , čl. 3 odst. 3. 133 Srov. ibid. , preambule, odst. 8.

46