SLP 03 (2013)

bám tím, že jim v případě přírodní katastrofy neposkytla ochranu a pomoc. 155 Byť není zcela jasné, jakým způsobem se toto ustanovení uplatní v praxi (je otázkou, jakým jed- náním smluvní strana naplní podmínku „neposkytnutí ochrany a pomoci“, 156 a kdo bude rozhodovat o případných sporech mezi poškozenými osobami a danou smluvní stranou), jedná se o progresivní právní úpravu, která by měla minimálně pro případ evidentních selhání smluvních stran posílit postavení poškozených osob a zvýšit jejich šance na poskytnutí přiměřené náhrady. Právo vnitřně přesídlených osob na odškodnění je faktorem, který velmi výrazně ovlivní možnost nedobrovolných environmentálních migrantů na důstojný život v no- vém domově. Přestože toto právo dosud není v mezinárodním právu stabilizováno, je zřejmý vývoj směrem k jeho obecnému uznání. Doktrína konstatuje, že není otázkou jestli , ale kdy , jak a v jaké zvláštní formě bude obecné právo vnitřně přesídlených osob na odškodnění uznáno. 157 ͻ. Závěr Negativní dopady klimatických změn budou ve 21. století velmi pravděpodobně jedním z hlavních důvodů hromadných přesunů obyvatelstva. Přes řadu právních souvislostí však mezinárodní právo bere tento fenomén v úvahu jen v omezené míře a zpravidla pouze nepřímo. Cílem tohoto příspěvku bylo poukázat na souvislosti mezi nedobrovolnou environmentální migrací a ochranou lidských práv a identifikovat nástroje relevantní pro ochranu postižených osob. Zvláštní pozornost jsme věnovali specifické problematice států zanikajících z důvodu stoupající hladiny oceánů a s tím souvisejícímu nejistému postavení jejich obyvatel. Z existujících lidskoprávních norem lze odvodit celou řadu povinností států ve vzta- hu k osobám potenciálně postiženým závažnými negativními změnami životního prostředí. Tyto povinnosti se týkají především států, jichž jsou tyto osoby příslušníky a které jsou primárně (a v některých případech výlučně) odpovědné za jejich ochra- nu, a to jak před riziky nuceného přesídlení, tak pokud se přesídlení stane z důvodu míry degradace životního prostředí nevyhnutelným. V této souvislosti je však třeba si uvědomit, že dopady klimatických změn postihují především rozvojové státy, které se na negativním antropogenním působení na klimatický systém podílejí zpravidla jen v minimální míře. Tyto státy jsou tak nuceny nést náklady opatření, jejichž nezbytnost je vyvolána činností jiných států – významných emitentů skleníkových plynů. 155 „A State Party shall be liable to make reparation to internally displaced persons for damage when such a State Party refrains from protecting and assisting internally displaced persons in the event of natural disasters.“ (čl. 12 odst. 3 Kampalské úmluvy). 156 Přesnější by v tomto směru bylo použití slovního spojení „nesplní povinnosti vyplývající z této úmluvy“. 157 „The question is no longer whether, but when, how and in what specific form a general right to reparation for IDPs [internally displaced persons] will emerge under international law.“ BÍLKOVÁ, V. Towards a general right to reparation for internally displaced persons? Czech Yearbook of International Law [online]. 2011, Vol. 2, s. 112. Dostupné z: http://files.cyil.eu/200000046-91e9492e32/%C4%8CSMP_2011_08_bil- kova.pdf [cit. 2013-07-31].

52