SLP 05 (2013)

Jiný příklad lze nalézt v Evropské unii, která prostřednictvím judikatury lucembur ských soudů rovněž uplatňuje vlastní standard lidských práv. Zde byl nedávno dis kutován návrh na rozšíření aplikovatelnosti lidských práv i mimo působnost Listiny základních práv Evropské unie, a to prostřednictvím obrácení doktríny Solange . 57 Tzv. Heidelberský návrh i jeho problematické stránky popsala v prvním čísle Studií z lid ských práv J. Ondřejková , v podrobnostech lze odkázat na tento článek. 58 Pro účely tohoto příspěvku lze pouze ilustrovat skutečnost, že autoři Heidelberského návrhu po žadují, aby Soudní dvůr EU přezkoumával ve sporech bez jakéhokoliv evropského prv ku soulad vnitrostátního práva členských států se standardem lidských práv založeným evropským primárním právem a judikaturou Evropského soudního dvora. Jakkoliv se zde nedomnívám, že by takovýto způsob integrace skrze lidskoprávní normy byl žádoucí, 59 alespoň pro část doktríny je zpětné působení základních práv chráněných v právu Evropské unie na výlučně vnitrostátní situace přijatelné. 60 Konečně působení mezinárodního standardu lidských práv jakožto hodnotícího kritéria může spočívat i v politickém tlaku na státy, které tento mezinárodní standard nenaplňují. Bylo by možno nalézt velké množství příkladů porušování mezinárodního standardu lidských práv ze strany nedemokratických států, avšak význam tohoto po litického tlaku vynikne nejvíce v situaci, kdy státem nenaplňujícím standard lidských práv je současně nejmocnější stát světa. V případu Medellín v. Texas 61 byl Nejvyšším soudem USA vyloučen přímý účinek Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích ve vnitrostátním právu USA a dále bylo kon statováno, že rozsudek Mezinárodního soudního dvora nemá vliv na probíhající vni týkat jak aplikace Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tak i práva Evropské unie. Oba tyto systému s principem proporcionality pracují. 57 Známá doktrína založená na rozhodnutí Spolkového ústavního soudu Spolkové republiky Německo ze dne 29. května 1974 BVerfGE 37, 271 (Solange I). 58 ONDŘEJKOVÁ, J.: Nové mechanismy ochrany lidských práv v Evropské unii jako žádoucí cíl, ale ne žádoucí prostředek: několik poznámek k tzv. Heidelberskému návrhu. In: ŠTURMA, P. (ed.): Pojem a teorie lidských práv . Studie z lidských práv č. 1, Praha: Právnická fakulta, 2013, str. 30-40. 59 Souhlasím přitom s argumenty předloženými J. Ondřejkovou – viz. ONDŘEJKOVÁ, J.: Nové mecha nismy ochrany lidských práv v Evropské unii jako žádoucí cíl, ale nežádoucí prostředek…, str. 40. 60 V historii evropského práva, které některé evropské instituce používají jako instrument prohlubující se integrace, nejde o první podobný návrh – srov. stanovisko generálního advokáta F. G. Jacobse ze dne 9. prosince 1992 v případu C-168/91 Christos Konstantinidis proti městu Altensteig , bod 46: „ Podle mého názoru občan, který vycestuje do jiného členského státu jako zaměstnanec nebo podnikající osoba podle článku 48, 52 nebo 59 Smlouvy [o založení Evropského společenství – pozn. autor] má právo nejen živit se obchodem nebo zaměstnáním a požívat stejné životní a pracovní podmínky jako občané tohoto státu. Má navíc právo na to předpokládat, že, kdykoliv přesídlí za účelem vydělávat si na živobytí v Evropském spole čenství, bude s ním zacházeno v souladu se společným kodexem základních hodnot, zejména těch stanovených Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Jinými slovy, je oprávněn říci „civis eu ropeus sum“ a dovolat se tohoto statusu za účelem zabránění jakýchkoliv porušení svých základních práv . “ (zvýrazněno autorem). 61 Rozsudek Nejvyššího soudu USA ze dne 25. března 2008 v případu Medellín v. Texas 128 S.Ct. 1346 (2008).

18