SLP 05 (2013)

Pojem „trestního obvinění“ dle čl. ͼ Úmluvy a pojem „tvrdého jádra“ trestního práva Při rozhodování o aplikovatelnosti čl. 6 Úmluvy v oblasti správního trestání řeší ESLP nejprve otázku, zda stěžovatel čelí „trestnímu obvinění“, nebo nikoli. 1 Pokud si odmyslíme situace, kdy by bylo možné případně věc zařadit pod hlavičku „rozhodová ní o občanských právech a závazcích“ a v tomto ohledu by byl článek 6 odst. 1 Úmluvy aplikovatelný, je rozhodnutí o tom, jestli je ve hře trestní obvinění, zásadní, protože při jeho absenci čl. 6 Úmluvy na věc vůbec nedopadá. Zároveň platí, že v případě řízení o trestním obvinění jsou – oproti rozhodování o občanských právech a závazcích – aplikovatelné i odst. 2 a 3 článku 6 Úmluvy. Ve své judikatuře používá ESLP při řešení této otázky určitá kritéria, často nazývaná tzv. kritérii podle rozsudku Engel či engelovskými kritérii , podle rozsudku pléna ve věci Engel a další proti Nizozemí . 2 Tato kritéria byla rozpracována v následné judikatuře a rozumí se jimi tyto tři testy: 1) klasifikace deliktu podle vnitrostátního práva : tedy, zda vnitrostátní právní řád pokládá delikt za trestní; 2) povaha deliktu : zde se především zkoumá, kdo se daného deliktu může dopustit – každý, nebo jen specificky vymezená skupina osob; a dále, jestli sankce ukládaná za delikt je preventivní a repre sivní, nebo spíše reparační povahy; konečně 3) míra závažnosti potenciální sankce . První kritérium není rozhodující v tom smyslu, že pokud vnitrostátní právo neoznaču je delikt za trestní, nemusí to znamenat, že ani ESLP ho za takový nebude považovat. Nicméně pokud podle vnitrostátní klasifikace delikt trestní je, zpravidla je za takový považuje i ESLP. 3 Otázka naplnění druhého a třetího kritéria (povaha deliktu a závaž nost sankce), resp. jejich vzájemný poměr, mohou být variabilní. ESLP klasicky uvádí, že se jedná o alternativní testy, kdy naplnění buď jednoho, nebo druhého z nich může 1 „1. Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezá vislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti. 2. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem. 3. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva: a) být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, po drobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu; b) mít přiměřený čas a možnost k přípravě své obhajoby; c) obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru nebo, pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují; d) vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných pod mínek, jako svědků proti sobě; e) mít bezplatnou pomoc tlumočníka, jestliže nerozumí jazyku používanému před soudem nebo tímto jazykem nemluví. “ Dále již nebudu výraz trestní obvinění používat v uvozovkách a myslí se jím trestní obvinění ve smyslu Úmluvy. 2 Rozsudek pléna ze dne 8. 6. 1976, č. 5100/71. 3 Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M., Evropská úmluva o lidských právech , C.H. Beck, 2012, str. 577.

46