SLP 05 (2013)

jasně mluvit ve prospěch posouzení deliktu jako trestního, ale mohou být zhodnoceny i kumulativně, když separátní posouzení obou z kritérií nedává na existenci trestního obvinění jasnou odpověď. 4 Jiří Kmec, autor relevantního komentáře k příslušnému ustanovení Úmluvy uvádí, že „ v současné době ESLP aplikuje tato kritéria v zásadě tak, že ukazuje-li druhé kritérium na trestní povahu deliktu, potom třetí kritérium nemá již žádnou relevanci. Naopak, pokud se delikt co do své povahy nejeví jako trestní, může zá važnost uložitelné sankce ve výsledku převážit hodnocení ve prospěch trestní povahy deliktu, a tím také aplikovatelnosti čl. 6 EÚLP .“ 5 Nicméně autor též konstatuje, že judikatura ESLP není v otázce výkladu pojmu trestní obvinění považována za zcela sourodou, a je někdy obtížné říct, na jaké delikty podle vnitrostátního práva se záruky spravedlivého procesu v trestní rovině podle čl. 6 vztahují. 6 Problém je podstatně zvýrazněný tím, že ESLP přistupuje k další, vnitřní klasifi kaci trestních obvinění ve smyslu Úmluvy a zastává stanovisko, že ne všechny záruky spravedlivého trestního procesu se musí uplatnit ve stejné míře ve vztahu k různým kategoriím trestních obvinění. Ve věci Jussila proti Finsku 7 z roku 2006 stěžovatel pan Jussila namítal, že v řízení, v němž mu byla uložena daňová přirážka za nesplnění daňové povinnosti, bylo poru šeno jeho právo na spravedlivý proces, jelikož ani před jedním z vnitrostátních orgánů (tedy daňovým úřadem a posléze správním soudem) se nekonalo ústní jednání. ESLP v tomto případu nejprve zaujal extenzivní výklad pojmu trestní obvinění a uvedl, že ani uložení malé pokuty, jako tomu bylo v tomto případě, samo o sobě nevylučuje z kategorie trestních řízení věci, které do ní svou povahou patří. Pro rozhodnutí o tom, zda dané řízení skutečně bylo o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, se ukázalo jako klíčové naplnění druhého engelovského kritéria (povaha deliktu), zejmé na obecná aplikovatelnost normy na daňové poplatníky a obecně penalizující a odstra šující povaha sankce (namísto povahy kompenzační). Soud také uvedl, že ústní a veřejné projednání je jedním ze základních principů za kotvených v čl. 6 odst. 1 Úmluvy a že požadavky na něj jsou nejpřísnější právě v trestní oblasti. Nicméně dodal, že takovou povinnost není možné považovat za absolutní. 8 S odkazy na předchozí judikaturu uvedl, že „ [e]xistují trestní obvinění, která nedopro vází žádné velké stigma. Bezpochyby existují „trestní obvinění“ různé míry závažnosti. … [A]utonomní interpretace výrazu „trestní obvinění“ orgány Úmluvy při použití engelov ských kritérií ukazuje postupné rozšiřování [aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 v trestní oblasti] i na případy, které nejsou úplně tradičními kategoriemi trestního práva, např. správní tres ty…, vězeňská disciplinární řízení…, celní delikty …, soutěžní právo … a pokuty uklá 4 Např. rozsudek velkého senátu ze dne 9. 10. 2003 ve věci Ezeh a Connors proti Spojenému království , č. 39665/98 a 40086/98, bod 86 a 92 an.

5 Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M., op. cit. , str. 578. 6 Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M., op. cit. , str. 574. 7 Rozsudek velkého senátu ze dne 23. 11. 2006, č. 73053/01. 8 Jussila proti Finsku , bod 40 a 41.

47