SLP 05 (2013)

dané soudem s jurisdikcí ve finančních záležitostech… Daňové přirážky se liší od „tvrdého jádra“ trestního práva, a proto se záruky [spravedlivého procesu v trestních věcech] nemusejí nutně uplatnit s plnou přísností. “ 9 V daném případu ESLP shledal, že stěžovatel měl dostatek prostoru vyložit svou věc písemně a písemně reagovat na podání daňových úřadů a že absence ústního jednání ho nezbavila práva na spravedlivý proces. ESLP tedy na jednu stranu extenzivně vylo žil pojem trestní obvinění ve smyslu Úmluvy, čímž věc podřadil její aplikovatelnosti, na druhou stranu ustoupil z trvání na jedné z nejdůležitějších záruk spravedlivého trestního procesu. Jak velice kriticky poznamenává ve svém částečně nesouhlasném stanovisku k tomuto rozsudku soudce Loucaides (k jeho stanovisku se připojili i soud ci Zupančič a Spielmann), jednalo se o případ, kdy ESLP poprvé nepovažoval ústní jednání za nezpochybnitelnou součást trestního spravedlivého procesu. 10 V tomto případu tedy ESLP začal explicitně pracovat s pojmem „tvrdého jádra“ trest ního práva. Zároveň uvedl příklady z oblastí, které za součást tohoto „tvrdého jádra“ ne považuje. Problém lze ale spatřovat v tom, že ESLP začal odlišovat oblasti „tvrdého jádra“ trestního práva a ostatního trestního práva bez nějakého jasnějšího stanovení definičních kritérií. Z rozsudku vyplývá, že hlavním činitelem při posuzování závažnosti trestního obvinění je v tomto ohledu „tradičnost“ v trestním právu a míra stigmatu, které obvinění obnáší. Obě vymezení jsou ale vágní a problematická (viz níže). V další judikatuře ESLP se projevilo, že jiná záruka práva na spravedlivý proces, kte rá se ukázala jako zbytná, šlo-li o trestní obvinění mimo tzv. „tvrdé jádro“, bylo např. právo být přítomen jednání soudu. 11 Rozsudek ve věci Jussila proti Finsku posílil diskuse o tom, jakým způsobem mají být ošetřeny různé oblasti správního trestání, které spadají či mohou spadat pod trest ní rozměr čl. 6 Úmluvy. Podstatným problémem totiž mimojiné je, že z judikatury ESLP vyplývá, že možnost svěřit určitá rozhodování o trestních obviněních ve smys lu Úmluvy nejprve správním orgánům je zřejmě otevřená právě jen pro případy vně „tvrdého jádra“ trestního práva. V rámci věcí spadajících do „tvrdého jádra“ musí být i prvotní rozhodování svěřeno soudu ve smyslu Úmluvy (tj. mimojiné s pravomocí přezkoumat otázky právní i skutkové). 12 9 Jussila proti Finsku , bod 43. 10 Podle druhého částečně nesouhlasného stanoviska soudců Costy, Cabral Barreta a Mularoniho, k němuž se připojil i soudce Caflisch, čl. 6 odst. 1 na věc vůbec nedopadal, protože se v daném případě nejednalo o trestní věc. Nicméně i tito soudci na závěr uvádějí, že považují možnost netrvání na ústním jednání v trestních věcech za velice diskutabilní (bod 12 jejich stanoviska). 11 Viz např. rozsudek Kammerer proti Rakousku ze dne 12. 5. 2010, č. 32435/06, bod 27. 12 To vyplývá např. i z rozsudku Jussila proti Finsku , bod 40 a dále 43 in fine , kde se proti sobě staví na jednu stranu případy jako Bendenoun proti Francii (rozsudek ze dne 24. 2. 1994, č. 12547/86) a Janosevic proti Švédsku (rozsudek ze dne 23. 7. 2002, č. 34619/97) a na druhé straně rozsudek Findlay proti Spojenému království (rozsudek ze dne 25. února 1997, č. 22107/93, bod 79). Tímto způsobem vykládá čl. 6 odst. 1 i Jiří Kmec v komentáři k Úmluvě, str. 618.

48