SLP 05 (2013)

PŘEDMLUVA Mezinárodněprávní ochrana lidských práv nebo také mezinárodní právo lidských práv dnes představuje významnou oblast mezinárodního práva. A to i přes to, že jde o spíše mladší odvětví. Na rozdíl od vnitrostátního práva (zejm. ústavního) se do pozi tivního mezinárodního práva dostaly ucelené katalogy lidských práv a svobod až poz ději. Moderní mezinárodněprávní ochrana lidských práv začíná až na konci 2. světové války jako reakce mezinárodního společenství na nebývalý rozsah a hloubku zločinů fašistických mocností, zejména hitlerovského Německa, které provádělo masové vraž dění nejen politických odpůrců, ale též celých rasových či etnických skupin. Od zařa zení podpory lidských práv jako jednoho z hlavních cílů do Charty OSN (čl. 1) a přije tí Všeobecné deklarace lidských práv (1948) došlo k obrovskému rozvoji mezinárodně právní úpravy a judikatury na univerzální i regionální úrovni. Tento rozmach se ovšem týká nejen hmotněprávních pravidel, ale též procesních pra videl, kontrolních mechanismů. Platí ostatně obecně, že efektivita mezinárodní úpra vy ochrany lidských práv závisí především na kvalitě kontrolního mechanismu. Jinak řečeno, „systém ochrany lidských práv je věrohodný jen tehdy, nabízí-li jednotlivcům k obraně jejich práv účinné záruky; uznané nebo vyhlášené práva a svobody, které nejsou garantovány, mají pouze teoretický význam.“ 1 V současné době lze hovořit o proliferaci mezinárodních mechanismů ochrany lidských práv. 2 Tato monografická publikace nemá za cíl podávat obecný přehled mezinárodních mechanismů, ale zaměřuje se na vybrané teoretické a praktické otázky mezinárodně právní ochrany lidských práv, které odrážejí jak aktuální problémy, tak vědecký zájem jednotlivých autorů. Vstupní kapitola z pera dr. Ondřejka správně vyzdvihuje proměnu mezinárodní ho práva a jeho základních konceptů (včetně suverenity státu), a to z pohledu teorie konstitucionalizace mezinárodního práva. Lidská práva už nejsou jen jedním z mnoha odvětví mezinárodního práva, ale představují významný zdroj legitimity současného mezinárodního práva. Důkazem této zásadní role lidských práv je to, že již neuplatňují pouze v klasickém vztahu státu a jednotlivce jakožto povinného a oprávněného sub jektu. Spolu s tím, jak se rozšiřuje význam a subjektivita (kompetence) mezinárodních organizací, nabývá na významu také dodržování lidských práv z jejich strany. To dobře ilustruje dr. Faix ve svém příspěvku o aplikaci lidských práv ve vojenských operacích Evropské unie. Další kapitoly se týkají některých konkrétnějších problémů lidských práv, které mají přímý dopad na vnitrostátní aplikační praxi. To se týká především zásadního významu judikatury Evropského soudu pro lidská práva. V příspěvku dr. Kindlové jde o prak ticky velmi aktuální problém pojmu „tvrdého jádra“ trestního práva v judikatuře ESLP 1 SUDRE, F., Mezinárodní a evropské právo lidských práv, překlad 2. franc. vydání, Brno: MU, 1997, s. 14. 2 K jejich stručnému přehledu srov. ŠTURMA, P., Mezinárodní a evropské kontrolní mechanismy v oblasti lidských práv. 3. vydání, Praha: C.H. Beck, 2010.

5