SLP 05 (2013)

„tvrdého jádra“ trestního práva, vycházejících např. ze závažnosti sankcí typově (např. riziko uvěznění), kvantitativně (např. výše pokut) a četnosti jejich stíhání. I tak by se mohlo ukázat, že některé soutěžní delikty do „tvrdého jádra“ náležejí, a že by tudíž nebyl „správní model“ jejich postihu, byť s přezkumem v plné jurisdikci, dostatečný. Každopádně vše výše řečené vede k tomu, že do budoucna by bylo záhodno, aby ESLP kontury tzv. „tvrdého jádra“ blíže vysvětlil. Existující nejasnost vede k právní nejistotě. Vedle obecné diskuse o tom, jaký model stíhání obdobných deliktů je nutné (vhod né) zvolit v zájmu zajištění účinné právní ochrany subjektů, existují ještě konkrétnější otázky týkající se garance individuálních aspektů práva na spravedlivý proces ve vy braných správních řízeních s trestní konotací, které se ukazují jako naléhavé (problém úpravy nahlížení do spisu, otázka presumpce odpovědnosti mateřských společností za jednání dcer, absence automatického odkladného účinku povinnosti zaplatit pokuty při podání žaloby vůči správnímu rozhodnutí, 56 atd.). Tyto otázky s problémem vyme zení „tvrdého jádra“ trestního práva souvisejí, ale svou specifičností přesahují obecnější rámec tohoto článku.

56 V kontextu soutěžního práva EU měla být tato otázka řešena ESLP ve věci Senator Lines GmbH proti Rakousku a ostatním , č. 56672/00, kde však velký senát ESLP rozhodl dne 10. 3. 2004 o nepřijatelnosti stížnosti.

59