SLP 05 (2013)

ÚMLUVA O LIDSKÝCH PRÁVECH A BIOMEDICÍNĚ – – VÝCHODISKO PRO NÁRODNÍ ÚPRAVU PRÁV PACIENTA?

Helena Peterková*

Abstrakt Úmluva o biomedicíně bývá v České republice považována za stěžejní právní před pis moderního medicínského práva; v zásadě však bylo jejím primárním účelem spíše harmonizovat jednotlivé národní právní úpravy smluvních stran a nastavit – de facto kompromisně – toliko minimální ochranu práv pacientů, zejména co se jejich tělesné a duševní integrity týče. Na příkladech informovaného nesouhlasu s léčbou a dříve vysloveného přání však bude ukázáno, že nová (tzv. reformní) zákonná ustanovení, přijatá českým zákonodárcem v roce 2011, nedosahují v určitých ohledech ani úrovně stanovené Úmluvou o biomedicíně v roce 1997. Summary In the Czech Republic, Convention on Biomedicine is often considered to be a crucial legal instrument in the area of modern medical law. However, the purpose of the Convention originally was rather to harmonise the national legislations of all the parties to the treaty, and to offer – as a compromise – a minimal standard of legal protection of the patients, especially regarding their physical a psychical integrity. On the examples of informed refusal of a treatment and previously expressed wishes it will be shown that in a specific context the new (so called reformatory) statutory provisions, enacted by the Czech legislator in 2011, do not fulfil even the basic requirements stated by the Convention in 1997. ͷ. Úvod Výčet základních práv pacienta se odvíjí od základních práv každé fyzické osoby, tedy základních lidských práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod, 1 jakož i mezinárodními smlouvami, tvořícími součást českého právního řádu. Tzv. euronovela, ústavní zákon č. 395/2001 Sb., změnila původní koncepci, prohlašující výslovně mezinárodní smlouvy upravující lidská práva a základní svobody za součást ústavního pořádku (tj. za právní předpisy se silou ústavního zákona 2 ), když stanovila, že vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. 3 Tato pouhá aplikační před- * Centrum zdravotnického práva PF UK. 1 Listina základních práv a svobod, publikovaná pod č. 2/ 1993 Sb. Dále jen Listina základních práv a svobod. 2 Pavlíček, V.: Ústavní právo a státověda . Díl 2. Ústavní právo České republiky. Část 2. Praha Linde, 2004, str. 37-38. 3 Čl. 10 Ústavy České republiky, ústavní zákon č. 1/1993 Sb.

61