SLP 05 (2013)

Lze tedy shrnout, že česká právní úprava dříve vysloveného přání dle § 36 zákona o zdravotních nejenže nerespektuje obecné (jakož i ústavněprávní) zákonitosti po skytování zdravotní péče, když nedůvodně zužuje institut předjímaný mezinárodní úmluvou o lidských právech, ale dokonce tím, že nepřipouští, aby na základě dříve vysloveného přání bylo možné požadovat odpojení od přístroje, bez nadsázky popírá hlavní a původní smysl dříve vysloveného přání. 30 ͺ. Závěr Nezbývá než konstatovat, výkon práva na sebeurčení a autonomii, jak je upraven no vým zákonem o zdravotních službách, poměrně zásadním způsobem ovlivňuje obsah práva na lidskou důstojnost, tak jak je ve svém souhrnu chápe Úmluva o biomedicíně, i jak bylo uznáno čl. 10 Listiny základních práv a svobod. Přitom zákon o zdravotních službách a konkrétně i § 36 byl již podroben ústavnímu přezkumu, v rámci kterého bylo argumentováno i zněním a účelem Úmluvy o biomedicíně – zatímco však Ústavní soud ČR ve svém nálezu Pl. ÚS 1/12 zrušil platnost dříve vysloveného přání v délce pěti let, případným nesouladem § 36 odst. 5 zákona o zdravotních službách z důvodu jeho působení proti svobodě občanů rozhodnout se o svých právech, zdraví a budoucím životě se Ústavní soud bohužel ani v rámci obiter dicta nezabýval, údajně z důvodů, že jej vedlejší účastníci nijak blíže nerozvedli a jeho podstatu přitom nešlo dovodit ani z jejich ostatní argumentace. 31 Obecně lze tvrdit, že Úmluva o biomedicíně nehraje v českém medicínském právu, a to ke škodě věci, tak významnou roli, jak je mnohými předjímáno. Ostatně i všech ny medicínské kauzy řešené před Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku, ve kterých je tvrzeno porušení lidských práv v souvislosti s poskytováním zdravotní péče pacientovi, ať již se jedná o nedobrovolnou hospitalizaci na psychiatrii, 32 či do mácí porody, 33 se opírají o Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, a nikoliv o Úmluvu o biomedicíně. S ohledem na její současný vliv, co se ochrany práva pacientů na autonomii na mezinárodní i vnitrostátní úrovni týče, jako by se její role v České republice zdála historicky vyčerpaná okamžikem, kdy byl v čes kém právním řádu novelizací zákona o péči o zdraví lidu poprvé podrobně upraven informovaný souhlas. 30 Termín advance directive byl poprvé použit v USA v 60. letech minulého století právníkem L. Kutnerem právě v souvislosti s dříve vysloveným přáním, kterým pacient odmítá, aby byl i za pomocí přístrojů udržován při životě proti své vůli. In.: EMANUEL, L. How living wills can help doctors and patients talk about dying . BMJ 2000; 320: 1618-1619. 31 Jednalo se zřejmě o písařskou chybu vedlejších účastníků, kteří napadali ustanovení § 36 odst. 3. Přesto se domnívám, že v této souvislosti mohl Ústavní soud postupovat více aktivisticky, neboť omezení práva pacienta, rozhodovat o léčbě, je v důsledku ů 36 odst. 5 v kontextu jeho Důvodové zprávy zřejmé. 32 Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Ťupa v. Česká republika (porušení čl. 5 ECHR). 33 Dubská a Krejzová v. Česká republika , application nos. 28859/11 and 28473/12. (čl. 8 ECHR).

68