SLP 07 (2014)

odvětví sloučí (merge) s cílem zvýšit ochranu člověka a vznikne norma s největší ochra- nou. Poslední teorií je teorie komplementární, doplňková (the compementarity theo- ry) podle níž je třeba oba právní režimy aplikovat společně a normy každého z nich je třeba interpretovat ve světle druhého režimu, druhého odvětví mezinárodního práva. 37 H. McCoubrey např. uvádí, že mezi zájmy MHP a zájmy MPLP nepochybně existuje „významný stupeň konvergence“, i když přesné vymezení povahy vzájemného vztahu obou těchto „sektorů“ mezinárodního práva označuje za kontroverzní“. 38 Dichotomie právní ochrany obětí ozbrojeného útoku podle MHP a MPLP je zřej- má. Podle převládajícího názoru pravidla MHP nevylučují aplikaci MPLP v těch pří- padech, kdy to MHP dovoluje. Lze konstatovat, že se postupně prosadil názor, že obě zmíněná odvětví mezinárodního práva jsou komplementární a vzájemně se doplňu- jící. Zatím však nebyl přijat žádný mezinárodněprávní dokument, který by uvede- nou „komplementaritu“ nějakým způsobem upravoval. Vždy jde o interpretaci MPLP ve vztahu k MHP, přičemž MHP jako lex specialis má zásadní význam i pro interpretaci a aplikaci norem MPLP za ozbrojených konfliktů, ať již mezinárodních, vnitrostátních nebo i „smíšených“. Za ozbrojeného konfliktu stát obvykle deroguje některá základní lidská práva, čítajíc v to právo na život. Domnívám se, že některá práva jsou derego- vatelná a mohou být derogována za ozbrojeného konfliktu automaticky, bez ohledu na projev té či oné strany v ozbrojeném konfliktu a to z důvodů vojenské nutnosti. Tento názor je ovšem kontroverzní a zřejmě nebude ani obecně akceptován. Např. v kauze Isayeva v. Russia ESLP považoval derogaci práva na život státem za ozbro- jeného konfliktu za klíčovou pro aplikaci MHP. 39 Na druhé straně nelze spravedlivě požadovat, aby za ozbrojeného konfliktu byly respektovány všechny normy MPLP. Odporovalo by to i praxi států a vývoji obyčejového mezinárodního práva. Soudobé mezinárodní právo požaduje mezinárodně právní ochranu lidských práv nejen v době míru, nýbrž i v době ozbrojených konfliktů. Obě odvětví na jedné straně sledují cíl ochrany lidského života, zdraví a respektování lidské důstojnosti. Na druhé 37 SIATITSA, I.M., TITBERIDZE, M., op. cit. , s. 244; HAMPSON, F., SALAMA, I., T he Relationship between Human Rights Law and International Humanitarian Law, UN Doc. E ICN.4/Sub. 2 / 2005/1, 21. June 2005. 38 Srov.: “There is manifestly a significant degree of convergence between the concerns of international humanitarian law and these of the international law of human rights. However, the precise nature of the interface between these two sectors is a more controversial question”. Mc Coubrey H., International Humanitarian Law, Dartmouth: Ashgate, 1998, s. 5-6. Viz též MOIR, L.: The Law of Armed Conflict , Cambrige, Cambridge University Press 2002, s. 210. V Komentáři k Dodatkovým protokolům můžeme v kapitole “Human treatment” ke vztahu MHP a MPLP číst: “These are inaliable on basic rights” inherent in the respect due to the human person …bearing the mark of international human rights law… inspired by the Covenant on Civil and Political Rights. These fundamental guarantees constitute a minimum standard of protection which anyone can claim at any time, and they underlie the whole system of human rights, SANDOS, Y., SWINARSKI, Ch. ZIMMERMANN, B. (eds.): Commentary on the Additional Protocols of 8 June 1977 to the Geneva Conventions of 12 August 1949 , ICRC Geneva: Martinus Nijhoff Publishers, 1987, s. 1365. 39 ECtHR, Isayeva v. Russia , Appl. No. 57947-49/00, 24 February 2005.

216