SLP 07 (2014)

Problematiku uprchlictví, potažmo i postavení dětských uprchlíků, upravují čet- né instrumenty. Mozaika těchto dokumentů vykresluje rozličné oblasti uprchlického práva, mezi jinými i ty, na něž univerzální mezinárodní právo nedává odpověď. Tam patří kupříkladu otázka dočasné ochrany, tedy ochrany poskytované především tzv. vá- lečným uprchlíkům, 23 či otázka ochrany doplňkové, jejímiž adresáty jsou osoby, které také potřebují pomoc (i zde mimo jiné váleční uprchlíci) a jimž je poskytována ochra- na prostřednictvím jiných právních instrumentů, mezi jinými Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, ale ze strany těchto jiných instrumentů není ochrana úplná, neboť neupravuje právní postavení těchto osob. Mnoho pomy- slných kamínků je věnováno procesním pravidlům 24,25 a do mozaiky byla doplněna i otázka zacházení se zranitelnými skupinami, kam patří právě dětští uprchlíci. 26 Právo EU používá ve svých instrumentech pro pojmenování dětských uprchlíků tři pojmy: dítě ( child ), nezletilý ( minor ) a nezletilý bez doprovodu ( unaccompanied minor ). Určující jsou pojmy nezletilý, resp. nezletilý bez doprovodu, které jsou používány pro vymezení skupin možných uprchlíků (žadatelů o ochranu), jimž jsou v dokumentech přisuzována odlišná práva a určité procesní výhody. Označení dítě je používáno za prvé v souvislosti s pojmem „nejlepší zájem dítěte“, za druhé u označení specifické formy pronásledování, kde pojem dítě vymezuje skupinu beneficiářů, za třetí k označení po- tomků žadatelů o ochranu. V tzv. přijímací směrnici 27 nalezneme u práva na přístup ke vzdělání rozlišení na „nezletilé děti žadatelů“ a „nezletilé žadatele“, 28 což pak vypadá jako kdyby směrnice implicitně (možná i neúmyslně) oddělovala oba pojmy. Zdá se pak, že by dítě mohlo přijít na území států EU a být buďto a) nezletilým, kterému pří- sluší vymezená práva, anebo b) nezletilým, který je oním pomyslným přívažkem svých rodičů, a pak je nazváno dle své role dítětem, avšak není s ním zacházeno vždy tak, jako by bylo ono samo uprchlíkem. To je více zřetelné právě z procesních ustanovení, které rozeberu níže. 23 Nejde v pravém smyslu slova o uprchlíky, ježto nesplňují definici uprchlíka danou Úmluvou o právním postavení uprchlíků, správně bychom měli hovořit o válečných migrantech, což však není vžitý název, proto je zde uvedeno slovní spojení váleční uprchlíci. 24 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU z roku 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění, dále jen „procedurální směrnice“). 25 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (tzv. Nařízení Dublin III), dále jen „Dublin III“. 26 Směrnice Evropského parlamentu Rady 2011/95/EU z roku 2011 o normách, které musí splňovat stát- ní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (dále jen „kvalifikační směrnice“). 27 Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2013/33/EU z 26. 6. 21 (dále jen „přijímací směrnice“). 28 Srov. čl. 14 odst. 1 přijímací směrnice: „Členské státy zaručí nezletilým dětem žadatelů a nezletilým žadatelům přístup ke vzdělávacímu systému za podobných podmínek jako svým vlastním státním přísluš- níkům až do okamžiku výkonu rozhodnutí o jejich vyhoštění nebo vyhoštění jejich rodičů.“

244