SLP 07 (2014)

nauka přiklání k tomu, že jsou subjektem mezinárodního práva, vyvstává otázka, zda lze za subjekt mezinárodního práva považovat i právnické osoby (korporace). Pokud jde o mezinárodněprávní subjektivitu právnických osob, není v nauce na tuto otázku jednotný názor. Někteří autoři mezinárodněprávní osobnost právnických osob odmítají. Například P. Malanczuk 10 konstatuje, že skutečnost, že jednotlivci nebo spo- lečnosti jsou benificiáři mnoha pravidel mezinárodního práva, nevytváří práva jednot- livců nebo společností, podobně jako zákaz krutosti vůči zvířatům nezakládá subjekti- vitu zvířat. Rovněž J. Malenovský 11 nepovažuje transnacionální společnosti za subjekty mezinárodního práva. I v případě kladné odpovědi na otázku právní osobnosti (sub- jektivity) právnických osob, však nauka zdůrazňuje omezený rozsah této subjektivity. 12 V Oppenheim’s International Law se připouští, že jednotlivci a soukromé společnosti a jiné právnické osoby jako subjekty mezinárodního práva vstupují přímo do právních vztahů na mezinárodní úrovni se státy a mají vyjmout práva a povinnosti vyplývající přímo z mezinárodního práva. Není nadále možné, aby státy byly jediným subjektem mezinárodního práva. V omezeném rozsahu se rozvíjejí případy pro zacházení s jed- notlivci jako se subjekty mezinárodního práva. 13 M. Dixon 14 soudí, že existují okolnosti, kdy kontraktuální vztah mezi státem a kor- porací bude upraven mezinárodním právem. Například uvádí koncesní dohodu, která může být zmezinárodněným kontraktem , který podléhá pravidlům mezinárodního prá- va. M. Dixon 15 odkazuje na případ Texaco v. Libya z roku 1977. U koncesních dohod však lze pochybovat o tom, že se řídí mezinárodním právem. Jedná se o spory, které vznikly z porušení dohod mezi státem a soukromou osobou, nejedná se o mezinárodní smlouvy. „Je však tendence připodobňovat tyto dohody k mezinárodním smlouvám. Taková dohoda uzavřená mezi státem a zahraniční soukromou osobou se označuje jako zmezinárodněná dohoda (internationalised agreement). Zmezinárodněná dohoda je novou kategorií dohod uzavřených mezi státy a soukromými osobami. Je zahrno- vána do zvláštního odvětví mezinárodního práva, práva mezinárodních kontraktů.“ 16 Nejedná se však o mezinárodní smlouvu, jak například v případu Anglo-Irian Oil Co. 17 z roku 1952 konstatoval Mezinárodní soudní dvůr. Podle tohoto rozhodnutí koncesní 10 MALANCZUK, P. in: GATTO, A. Multinational Enterprises and Human Rights . Cheltenham: Edward Elgar Publishing Limited, 2011, s. 53. 11 MALENOVSKÝ, J.: Mezinárodní právo veřejné jeho obecná část a poměr k jiným právním systémům, zvláště k právu českému . 5. vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2008, s. 170-171. 12 GATTO, A.: Multinational Enterprises and Human Rights . Cheltenham: Edward Elgar Publishing Limited, 2011, s. 53. 13 JENNINGS, R., WATTS, A. (editors): Oppenheim’s International Law . Ninth edition. Volume 1. Oxford: Oxford University Press, 1992, s. 848-849. 14 DIXON, M.: Textbook on International Law. 7th edition. Oxford: Oxford University Press, 2013, s. 130. 15 DIXON, M., op. cit. , s. 130. 16 POTOČNÝ, M., ONDŘEJ, J.: Mezinárodní právo veřejné . Zvláštní část. 6. Vydání. Praha: C.H. Beck, 2011, s. 373. 17 JENNINGS, R., WATTS, A. (editors): Oppenheim’s International Law . Ninth edition. Volume 1. Oxford: Oxford University Press, 1992, s. 848.

50