SLP 09 (2015)

Otázka právního postavení NSA je v teorii i praxi MPV stále kontroverzní. Platí to v současnosti zejména pro ONSA a oblast MHP. OSS se staly skutečně „výzvou“ pro dvacáté první století, 66 na jehož počátku teprve stojíme. Ozbrojené konflikty s účastí OOS a mezinárodní ozbrojené intervence se staly realitou našeho života. Dodržování norem MHP ze strany ONSA může podstatně přispět ke zmírnění hrůz ozbrojených konfliktů a jejich důsledků pro jejich oběti. Přes existující a sílící tendence zdůvodnit a prosadit úlohu NSA při řešení mezinárodněprávních problémů není snadné tuto snahu prosadit v praxi, a to i vzhledem k ústřednímu postavení státu v MPV založe- ném historicky na vestfálském pojetí státní suverenity a související s koncepcí mezi- národněprávní subjektivity. Při zkoumání úlohy a možností ONSA při „humaniza- ci“ ozbrojených konfliktů se teorie snaží řešit otázky mezinárodněprávní subjektivity ONSA, rozšiřování pramenů MPV, uznávání norem MHP ze strany ONSA a nakonec i jejich spoluúčast na normotvorbě MHP a formování OMHP. Tento článek se pokou- ší nastínit postupně se měnící právní rámec pro jednání některých ONSA, jak vyplývá ze smluvních a obyčejových norem soudobého MHP, z reálné praxe států, rozhodnutí RB OSN a rozhodnutí mezinárodních soudních orgánů. Činnost ONSA je velmi ši- roká. Nejde pouze o dodržování humanitárních pravidel ze strany ONSA, nýbrž se může jednat i o související otázky, jakými jsou odpovědnost NSA za porušení MHP, včetně mučení atd. Pro zvýšení respektu ONSA k dodržování norem MHP je důležité získat souhlas OOS, že budou ve svých aktivitách dodržovat humanitární pravidla. V literatuře se doporučuje i účast OOS na formování nových pravidel a v této souvislosti se hovoří u ONSA o koncepci „existenciální legitimity“ (substantive legitimacy). Poukazuje se i na možnou analogii s MPT, kdy existuje mezinárodní trestní odpovědnost bez ohledu na souhlas OOS s relevantními pravidly. 67 V daném případě se jedná ovšem o mezi- národní trestní odpovědnosti jednotlivců a nikoli států, která se v teorii MPV nepro- sadila. Z Návrhu článků o odpovědnosti států bylo vypuštěno i dlouhodobě Komisí OSN pro mezinárodní právo (ILC) přijímané ustanovení o „zločinech států“. Trestní odpovědnost právnických osob za spáchané trestné činy naopak připouštějí mnohé vnitrostátní řády. Podle názoru autora i mezinárodní trestní odpovědnost států za me- zinárodní zločiny byla teoreticky udržitelná. Z hlediska „humanizace“ ozbrojených konfliktů a dosazené vázanosti ONSA nor- mami MHP je důležité přimět tyto aktéry k jejich dodržování. Názory a metody, jak toho dosáhnout, se liší. Nejčastější a zřejmě také nejefektivnější metodou je jednání a dohoda mezi státem (státy) a ONSA v průběhu ozbrojeného konfliktu. Taková jed- nání ovšem přinášejí mnoho právních a politických problémů. Osobně se domnívám, že státy mohou v mezinárodních instrumentech zmínit i humanitární závazky ONSA, jak o tom svědčí společný článek 3 ŽÚ a oba DP. Rovněž závazky z OMHP dopadají 66 ANGELI, Franco, op. cit. . 67 RYNGAERT, Cedric. Improving International Duties on Non-State Actors and the Legitimacy of International Law, op. cit ., s. 61.

99