SLP 09 (2015)

na všechny strany ozbrojeného konfliktu, bez ohledu na rozdíly v nazírání na otázky mezinárodněprávní subjektivity jeho aktérů. Vázanost ONSA humanitárními pravidly potvrzují rozhodnutí mezinárodních sou- dů, jiných mezinárodních institucí, včetně RB OSN. Je ovšem třeba vždy zkoumat povahu a charakter různých OOS, které se značně liší. Dnes se např. obecně uznává, že principy a normy MHP musí být respektovány v mírových operacích uskutečňova- ných na základě zmocnění RB. Mezinárodní společenství je v současnosti konfronto- váno nevídanou brutalitou zejména tzv. islámského státu, který pravidla MHP zásadně nerespektuje. Hrubé ignorace humanitárních pravidel se dopouštějí i ozbrojené orga- nizace typu Boko Haran nebo Al-Kajda. Je tedy aktuální otázkou, jak mají mezinárod- ní společenství a jednotlivé státy postupovat v těchto případech. Jsem přesvědčen, že i při nerespektování norem MHP ze strany OOS je třeba ve vztahu k němu vycházet ze základních principů humanity a OMHP. Příslušníci OOS nesmějí být zejména mu- čeni a mají také právo na spravedlivý soud. Někdy politici rádi prohlašují, že s teroristy se nejedná, nýbrž bojuje. Přesto je často jednání s OOS z humanitárních důvodů naprosto nutné k prosazení humanitárních pravidel i samotného ukončení ozbrojeného konfliktu. Významným způsobem se na rozvoji MHP, nejen ideově, podílí MVČK a různé nevládní mezinárodní organizace. Důležitým cílem i z hlediska „předběžné opatrnosti“ je získat souhlas OOS jako strany ozbrojeného konfliktu s dodržováním norem MHP. Souhlas ONSA (OOS) lze získat na základě: 1. Zvláštních smluv mezi ONSA garantujících rovné a reciproční zacházení mezi stranami konfliktu; 2. Jednostranného prohlášení ONSA o vůli respektovat zásady a normy MHP. Cílem všech těchto snah je dosáhnout souhlasu OOS skupin být vázán normami MHP, který jim zároveň umožňuje získat „combatant-like status“. Na druhé straně takový „souhlas“ OOS fakticky posiluje formálně „legitimitu“ takových skupin. Základní „humanitární normy“ musejí být respektovány za všech okolností. Základní standardy humanity vyplývající z OMHP pro OOS si zaslouží podrobnější rozpracování. Svědčí o tom nedostatky při aplikování norem MHP v ozbrojených konfliktech v Iráku, Afghánistánu, Sýrii, Libyi, Demokratické republice Kongo, Libérii, Súdánu, Somálsku, ve Východním a Západním Timoru i jinde. Za úvahu by možná stálo i vypracování zvláštního Dodatkového protokolu k ŽÚ, který by byl věnován i právnímu postavení NSOA (OOS) za ozbrojeného konfliktu a uplatňovaným humanitárním standardům. Je také otázkou, zda kategorické rozlišování mezinárodních a vnitrostátních konfliktů v MHP není z hlediska humanitární ochrany všech aktérů státních i nestátních již překonané s ohledem na jejich časově a meritorně proměnlivou povahu. Ozbrojený konflikt může začít jako mezinárodní a skončit jako vnitrostátní nebo naopak. ONSA (OOS) mohou mít práva, povinnosti vyplývající z MHP i bez přímé účasti na jeho normotvorbě. Mnoho pravidel MHP, původně upravujících pouze vztahy mezi státy lze dnes aplikovat i na OOS. Účast představitelé OOS na mezinárodních humanitár- ních konferencí a „případně i na revize smluvního MHP nebo na formování nových

100