SLP 09 (2015)

Vzhledem k materiálnímu rozsahu aplikace ustanovení Ženevských úmluv je otáz- kou, zdali lze za ozbrojený konflikt mezinárodní povahy považovat i částečnou nebo úplnou okupaci území některé smluvní strany (resp. státu), i když se tato okupace nesetká s vojenským odporem. Na tuto otázku je nutné spíše odpovědět kladně, ne- boť v opačném případě by nebylo příliš zřejmé, jakou jinou povahu by tento konflikt v rámci mezinárodního práva měl. Podle článku 1 odst. 4 Dodatkového protokolu ze dne 8. 6. 1977 k Ženevským úmluvám o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů lze za ozbrojené konflikty mezinárodní povahy považovat i takové ozbrojené konflikty, v němž národy bojují proti koloniální nadvládě a cizí okupaci a proti rasis- tickým režimům, aby uplatnily své právo na sebeurčení. 2 Podle článku 1 odst. 1 Dodatkového protokolu ze dne 8. 6. 1977 k Ženevským úmluvám o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter je mezinárodním konfliktem jiné než mezinárodní povahy ozbrojený konflikt probíhající na území smluvní strany (resp. státu) mezi ozbrojenými silami a disidentskými ozbro- jenými silami nebo jinými organizovanými ozbrojenými skupinami vykonávajícími pod odpovědným velením takovou kontrolu nad částí jejího území, která jim umož- ňuje vést trvalé a koordinované vojenské operace. 3 Podle článku 1 odst. 2 Dodatkového protokolu ze dne 8. 6. 1977 k Ženevským úmluvám o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter ozbrojeným konfliktem (a to ozbrojeným konfliktem mezinárodní, ani ozbrojeným konfliktem jiné než mezinárodní povahy) nejsou vnitřní nepokoje a napětí, jako jsou vzpoury, izolované a sporadické násilné činy a ostatní činy podobné povahy. 4 ͹. Dětští vojáci v mezinárodním právu ͹.ͷ Dětští vojáci v mezinárodním humanitárním právu Ke smluvnímu zakotvení ochrany dětí v ozbrojených konfliktech došlo již v rám- ci Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války ze dne 12. 8. 1949 (dále jen „Ženevská úmluva ze dne 12. 8. 1949“). 5 Chráněnými osobami podle této úmluvy jsou podle článku 14 a článku 24 úmluvy mimo jiné i děti mladší patnáct let, které by měly být chráněny před účinky války zřízením nemocničních a bezpečnostních oblastí a míst a které by v případě jejich osiření nebo oddělení od rodin neměly být ponechány samy sobě a za všech okolností by měla být usnadněna jejich výživa, výkon jejich nábo- ženství a jejich výchova (výchova těchto dětí by navíc měla být podle možností svěřena osobám téže kulturní tradice). V případě dětí mladších dvanácti let by pak mělo být 2 Viz článek 1 odst. 4 Dodatkového protokolu ze dne 8. 6. 1977 k Ženevským úmluvám o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů. In MRÁZEK, Josef, op. cit. 1, s. 376. 3 Viz článek 1 odst. 1 Dodatkového protokolu ze dne 8. 6. 1977 k Ženevským úmluvám o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemající mezinárodní charakter. In MRÁZEK, Josef, op. cit. 1, s. 407. 4 Viz článek 1 odst. 2 Dodatkového protokolu ze dne 8. 6. 1977 k Ženevským úmluvám o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemající mezinárodní charakter. In MRÁZEK, Josef, op. cit . 1, s. 407. 5 Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války. In MRÁZEK, Josef, op. cit. 1, s. 343-366.

103