SLP 09 (2015)

z roku 1990 zakotvily závazek států zdržet se využívání dětí jakožto dětských vojáků, toto ještě nezakládá oprávnění k trestnímu postihu tohoto jednání (resp. kriminalizaci tohoto jednání cestou vyvozování trestní odpovědnosti jednotlivců). Obhajoba dále konstatovala, že přestože Římský statut Mezinárodního trestního soudu již v roce 1998 obsahuje ustanovení o trestním postihu fyzických osob, zodpovědných za využívání dětí jakožto dětských vojáků, toto neznamená, že v Římském statutu bylo kodifiková- no již existující mezinárodní obyčejové právo. Zákaz určitého jednání v rámci meziná- rodního práva nezakládá automaticky individuální trestní odpovědnost osob, které se takového jednání dopustí. 21 Podle žalobce Zvláštního soudu pro Sierra Leone, který se ke shora uvedené námitce obhajoby vyjádřil, byl zákaz odvodů či náborů dětí mladších patnácti let do ozbroje- ných sil státu nebo jejich využívání k aktivní účasti v nepřátelských akcích normou mezinárodního humanitárního práva již od přijetí Ženevské úmluvy o ochraně civil- ních osob za války ze dne 12. 8. 1949 a přijetí zákazů tohoto jednání v rámci trestních úprav jednotlivých států a posléze i v rámci celé řady mezinárodních smluv je důkazem existence této normy jakožto součásti mezinárodního humanitárního práva. Římský statut Mezinárodního trestního soudu ostatně ve vztahu k této problematice kodifiko- val již existující mezinárodní obyčejové právo. Žalobce soudu připomněl i rozhodnutí Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v případu Tadić, v němž tribunál dospěl k závěru, že ke vzniku individuální trestní odpovědnosti není nezbyt- né existující smluvní ustanovení zakotvující trestní odpovědnost stíhaného jednání. Princip nullum crimen sine lege nelze podle názoru žalobce aplikovat na případy, kdy se jedná o stíhané jednání obecně považované za nelidské a odsouzeníhodné. Vždy je nutné položit si otázku, zdali pachatel měl možnost předvídat, že jeho jednání by mohlo být postihnutelné prostředky trestního práva (zejm. s ohledem na charakter jím páchaného jednání). 22 Rozhodnutí odvolacího senátu Zvláštního soudu pro Sierra Leone v této věci (v níž odvolací senát rozhodoval v první instanci, přičemž proti tomuto rozhodnutí neby- lo přípustné odvolání) bylo příznačné, neboť zcela vystihovalo podstatu debaty mezi zastánci vyvozování trestní odpovědnosti jedinců odpovědných za odvody či nábo- ry dětí mladších patnácti let do ozbrojených sil státu nebo jejich využívání k aktivní účasti v nepřátelských akcích z již existujících pravidel mezinárodního humanitárního práva a mezi odpůrci tohoto přístupu. Vzhledem k tomu, že odvolací senát většino- vým rozhodnutím dospěl k názoru, že správný je první přístup, avšak soudce Geoffrey

21 Prosecutor Against Sam Hinga Norman (Case No. SCSL-2004-14-AR72(E)). Decision on Preliminary Motion Based on Lack of Jurisdiction (Child Recruitment), s. 3 [online]. In the Appeals Chamber, 31 May 2004 [cit. 2015-01-25]. Dostupné z: . 22 Decision on Preliminary Motion Based on Lack of Jurisdiction (Child Recruitment), op. cit. 21, s. 4.

110