SLP 09 (2015)

Robertson dospěl v rámci svého menšinového stanoviska 23 k tomu, že správné závěry poskytuje přístup druhý, představme si nyní jak argumenty většiny členů odvolacího senátu, tak i argumenty soudce Robertsona. Úvodem je nutné zdůraznit, že na rozdíl od Mezinárodního trestního soudu, který může trestně stíhat pouze zločiny spadající do své jurisdikce, k nimž došlo po vstupu Římského statutu v platnost (tj. po 1. 7. 2002), Zvláštní soud pro Sierra Leone může trestně stíhat i zločiny, které byly spáchány před vstupem jeho Statutu v platnost (tj. před 12. 4. 2002). 24 Podle článku 1 Statutu do jurisdikce Zvláštního soudu pro Sierra Leone spadají mimo jiná vážná porušení mezinárodního humanitárního práva, k je- jichž spáchání došlo na území Sierra Leone od 30. 11. 1996. Úkolem odvolacího senátu Zvláštního soudu pro Sierra Leone tudíž bylo zodpovědět, zdali zločin uvedený v článku 4 písm. c) Statutu byl v době údajného spáchání tohoto zločinu Samem Hingou Normanem (tj. již v době od 30. 11. 1996) v rámci mezinárodního obyčejo- vého práva uznáván jakožto zločin zakládající individuální trestní odpovědnost. Ve většinové části rozhodnutí odvolacího senátu Zvláštního soudu pro Sierra Leone senát postupně analyzoval: A. existující mezinárodní smlouvy týkající se ochrany dětí v rámci ozbrojených konfliktů, B. mezinárodní obyčejové právo týkající se této pro- blematiky, a C. zásadu nullum crimen sine lege a nullum crimen sine poena . 25 Odvolací senát rovněž připomněl rozhodnutí Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii ve věci Prosecutor v. Tadić a čtyřstupňovou škálu kritérií, která musejí být kumulativně splněna pro to, aby mohlo být porušení mezinárodního humanitárního práva stíháno před mezinárodním trestním tribunálem: 1. musí se jednat o skutečné porušení pravidla mezinárodního humanitárního práva; 2. musí se jednat o porušení pravidla, které je součástí mezinárodního obyčejového nebo smluvního práva; 3. musí se jednat o vážné porušení, což znamená, že musí dojít k porušení důležitých chráně- ných hodnot a důsledkem takového porušení jsou závažné důsledky pro oběti spácha- ného jednání; 4. porušení takového pravidla musí podle obyčejového nebo smluvní- ho práva zakládat individuální trestní odpovědnost pachatele, který svým jednáním takové pravidlo porušil. Ve vztahu k prvním dvěma kritériím odvolací senát dospěl k závěru, že velký počet států, které přistoupily k zákazu odvodů či náborů dětí mlad- ších patnácti let ve svém národním zákonodárství a které se staly smluvními stranami Ženevských úmluv, Dodatkových protokolů a Úmluvy o právech dítěte, svědčí o tom, že zákaz takového jednání byl součástí mezinárodního obyčejového práva již v roce 1996 a porušení tohoto zákazu je vážným porušením mezinárodního humanitárního 23 Viz Dissenting Opinion of Justice Robertson. In Prosecutor Against SamHinga Norman (Case No. SCSL- 2004-14-AR72(E)). Decision on Preliminary Motion Based on Lack of Jurisdiction (Child Recruitment, s. 1-35 [online]. In the Appeals Chamber, 31 May 2004 [cit. 2015-01-25]. Dostupné z: . 24 Statute for the Special Court for Sierra Leone [online]. United Nations, 2002 [cit. 2014-10-05]. Dostupné z: . 25 Autorka práce ponechala abecední označení jednotlivých analyzovaných pasáží tak, jak je uvedeno v cito- vaném rozhodnutí.

111