SLP 09 (2015)

práva. Ve vztahu ke třetímu kritériu (byť obsahově i ve vztahu ke čtvrtému kritériu) odvolací senát opět odkázal na již existující judikaturu mezinárodních trestních tribu- nálů, a to konkrétně na rozhodnutí Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu ve věci Akayesu, který aplikací shora uvedené čtyřstupňové škály kritérií dospěl k zá- věru, že porušení důležitých chráněných hodnot je vážným porušením mezinárodní humanitárního práva zakládající individuální trestní odpovědnost. Odvolací senát dospěl k závěru, že k zákazu využívání dětských vojáků došlo v rámci mezinárodního společenství nejpozději v roce 1994, neboť právě od tohoto období za- čala většina států světa přijímat zákonodárství za účelem kriminalizace tohoto jednání. Vzhledem k tomu, že trestní postih jednání spočívajícího ve využívání dětí mladších patnácti let v ozbrojených silách byl součástí mezinárodního obyčejového práva již před rokem 1996 (resp. ještě před tím, než byl trestní postih tohoto jednání výslovně zakotven ve smluvním právu), odvolací senát dospěl k názoru, že Zvláštní soud pro Sierra Leone je oprávněn Sama Hingu Normana za porušení zákazu tohoto jednání trestně stíhat. Soudce Robertson ve svém menšinovém stanovisku nejprve terminologicky vymezil rozdíl mezi pojmem odvádění dětí (conscripting children) do ozbrojených sil a pojmem nábor dětí (enlisting children) do ozbrojených sil. Zatímco v prvním případě je pří- tomen prvek donucení (use of force), v druhém případě se může jednat o dobrovolný vstup dětí do ozbrojených sil. Tyto pojmy je nutné odlišovat od pojmu využívání dětí k aktivní účasti v nepřátelských akcích (using children to participate actively in hosti- lities) , přičemž v tomto případě jsou děti po předchozím odvedení či náboru přímo ohroženy na životě aktivní účastí v ozbrojeném konfliktu. V případě všech tří pojmů se jedná o tři odlišné typy zločinů, přičemž nábor dětí mladších 15 let do ozbrojených sil, z něhož je Sama Hinga Norman obviněn, dosud ještě nikdy nebyl před žádným mezinárodním soudem stíhán. Soudce Robertson zdůraznil, že je vždy nutné pečlivě zkoumat, zdali je norma mezinárodního práva součástí mezinárodního trestního práva s takovými důsledky, že porušení pravidla obsaženého v této normě zakládá individu- ální trestní odpovědnost. Dále konstatoval, že v rámci mezinárodního trestního práva je zapotřebí důsledně dodržovat princip nullum crimen sine lege a princip legality (ne- retroaktivity). Pro určení, zdali jednání stíhané před mezinárodními trestními soudy a tribunály neporušuje princip nullum crimen sine lege, soudce Robertson vytvořil tři podmínky, které musejí být kumulativně splněny: 1. skutková podstata zločinu musí být jasná a musí odpovídat základním principům, na základě nichž je vyvozována trestní odpovědnost; 2. jednání, v němž je spatřován zločin podle mezinárodního trest- ního práva, musí být v době spáchání v rozumné míře způsobilé být za takový zločin považováno; 3. musí být zcela evidentní (nebo alespoň logicky vyvoditelná) široká shoda mezinárodního společenství na tom, že takové porušení obyčejového právního pravidla by založilo nebo zakládá individuální trestní odpovědnost pro konkrétního pachatele, a to vedle závazku států zakázat toto jednání v rámci svých jednotlivých trestních jurisdikcí.

112