SLP 09 (2015)

Analýzou existujících pravidel mezinárodního humanitárního práva týkajících se zákazu náboru dětí do ozbrojených sil soudce Robertson dospěl k závěru, že neexistuje žádný důkaz o tom, že by toto jednání bylo již od roku 1996 obecným pravidlem mezinárodního humanitárního práva, které by mohlo být postižitelné prostředky me- zinárodního trestního práva. Římský statut z roku 1998 představuje historický milník, díky němuž došlo k transformaci předchozích pravidel mezinárodního humanitárního práva do pravidel mezinárodního trestního práva, důsledkem čehož je možné vyvozo- vat individuální trestní odpovědnost pachatelů porušujících tato pravidla. Nenásilné nábory dětí do ozbrojených sil nebyly před přijetím Římského statutu v červenci 1998 postižitelné jakožto mezinárodní zločin a Sam Hinga Norman by proto za takové jed- nání neměl být před Zvláštním soudem pro Sierra Leone trestně stíhán. Shora uvedené rozhodnutí Zvláštního soudu pro Sierra Leone a menšinové stano- visko soudce Robertsona má pro mezinárodní humanitární právo význam zejména pro vyjasnění vztahu mezi normami mezinárodního humanitárního práva a normami mezinárodního trestního práva. Rozhodnutí Zvláštního soudu pro Sierra Leone ve své většinové části preferuje vyvozování trestní odpovědnosti pachatelů využívajících, od- vádějících a nabírajících dětské vojáky z již existujících norem mezinárodního huma- nitárního práva obyčejové povahy, aniž by však v rozhodnutí bylo analyzováno opinio iuris . Sepětí mezi mezinárodním humanitárním právem a mezinárodním trestním prá- vem a dělicí čára mezi nimi je zde daleko užší než v menšinovém stanovisku soudce Robertsona. Soudce Robertson oproti tomu mezinárodní humanitární právo a mezi- národní trestní právo rozlišuje jako dva zcela odlišné a oddělené systémy, přičemž pro vyvozován trestní odpovědnosti pachatelů zločinů podle mezinárodního práva je nut- né pečlivě analyzovat, zdali jednání porušující normy mezinárodního humanitárního práva splňuje kritéria, při jejichž splnění je porušení takového jednání možno považo- vat za zločin podle mezinárodního práva a vyvozovat trestní odpovědnost jednotlivce. Přestože bylo rozhodnutí Zvláštního soudu pro Sierra Leone konečným rozhodnu- tím ve věci nepřipouštějícím podání opravného prostředku proti němu, což se stalo předmětem kritiky z pohledu zajištění práva osoby na spravedlivý proces, 26 Sam Hinga Norman za spáchání válečného zločinu využívání, odvodů a náborů dětí mladších patnácti let nebyl odsouzen, neboť ještě před skončením procesu zemřel. 27 ͻ. Případ Thomase Lubangy (řízení před Mezinárodním trestním soudem) Řízení s Thomasem Lubangou má v historii mezinárodního trestního soudnictví stěžejní význam, neboť se jedná o první řízení, v němž došlo k uznání viny pro váleč- 26 Jehož podstatnou složkou je i právo na dvojinstančnost řízení, resp. právo na přezkum odsuzujícího rozsudku vyšším soudem. Viz VÁLEK, Petr. Klíčová rozhodnutí mezinárodních trestních tribunálů ve světle mezinárodního trestního práva . Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-151-2, s. 93. 27 The Prosecutor vs. Sam Hinga Norman, Moinina Fofana and Allieu Kondewa [online]. The Residual Special Court for Sierra Leone, nedatováno [cit. 2015-01-25]. Dostupné z: .

113