SLP 09 (2015)

Švýcarská vláda se ve svém podání k ESLP domáhala aplikace článku 17 EÚLP (zákaz zneužití práva) na tento případ a uznání stížnosti za nepřijatelnou. Domnívala se, že ta- kové projevy EÚLP nemůže chránit. ESLP souhlasil, že některé z poznámek stěžovatele byly provokativní. Poznamenal však, že i myšlenky, které uráží, šokují nebo znepokojují, jsou také chráněny článkem 10 EÚLP. Zdůraznil, že stěžovatel nikdy nepopíral existenci masakrů a deportací v tomto období. ESLP uzavřel, že argumenty stěžovatele se týkaly pouze právní kvalifikace těchto událostí jako zločinu genocidia a odmítnutí právní kva- lifikace nelze samo o sobě označit za podněcování nenávisti proti arménskému národu. Při posouzení merita věci ESLP poznamenal, že z přibližně 190 států světa pouze kolem dvaceti uznalo 19 oficiálně existenci arménské genocidy. 20 Nelze proto mluvit o světovém konsensu v této otázce. Mimoto ESLP použil výsledky výzkumu z oblasti srovnávacího práva, které ukázaly, že zákonodárství pouze dvou ze šestnácti zkouma- ných států, členů Rady Evropy (Lucembursko a Španělsko), stanoví trestní odpověd- nost za popírání genocidy, která není omezena pouze na nacistické události. Později se navíc ukázalo, že španělský ústavní soud prohlásil za protiústavní trestání za popírání genocidia. S ohledem na veškeré tyto okolnosti ESLP dospěl závěru, že odsouzení stěžovatele nebylo nezbytné v demokratické společnosti, a tedy článek 10 EÚLP byl porušen. Dne 15. října 2015 Velký senát ESLP svým rozsudkem potvrdil názor senátu a do- spěl k závěru, že právo na svobodu projevu v této věci bylo porušeno. Dále se podíváme na judikaturu ESLP týkající se svobody projevu ve vztahu ke zlo- činům proti lidskosti. ͹. Projevy týkající se zločinů proti lidskosti První definici zločinů proti lidskosti nabídl právní vědě Statut Mezinárodního trest- ního dvora v Norimberku. Stanovil, že zločiny proti lidskosti jsou: „vražda, vyhla- zování, zotročování, deportace nebo jiné nelidské činy spáchané proti jakémukoliv civilnímu obyvatelstvu před válkou nebo za války, nebo pronásledování z příčin poli- tických, rasových či náboženských při provádění kteréhokoliv zločinu spadajícího pod pravomoc Soudního dvora nebo ve spojení s takovým zločinem, bez ohledu na to, zda bylo porušeno místní právo země, kde zločiny byly spáchány…“. 21 V současné defi- nici, kterou nacházíme ve Statutu MTS, může být takový zločin, na rozdíl od úpravy obsažené ve Statutu norimberského tribunálu, spáchán i bez souvislosti s ozbrojeným konfliktem. 22 Článek 7 Římského statutu zahrnuje do definice zločinů proti lidskosti 19 Perinçek Case, op. cit. , para. 115. 20 HOVANNISIAN, Richard G. Remembrance and denial: The Case of the Armenian Genocide . Detroit: Wayne State University Press, 1998. ISBN 9780814327777, s. 328. 21 Dohoda o stíhání a potrestání hlavních válečných zločinců Evropské Osy, op. cit . 22 ŠTURMA, Pavel. Definice zločinů a další hmotněprávní aspekty v Římském statutu Mezinárodního trestního soudu, op. cit .

122