SLP 09 (2015)

b) jejichž celkové nebo částečné zničení, obsazení nebo neutralizace poskytuje za daných okolností zjevnou vojenskou výhodu . Uvedená definice odráží podle názoru B. M. Carnahana 10 obyčejové mezinárodní právo. Objekt se stává vojenským svou povahou, umístěním, účelem nebo použitím. Posoudit, zda za daných okolností jde o vojenský objekt, nemůže pilot nebo pěšák, ale vždy jen odpovědný velitel. Je možné rozlišit dvě kategorie vojenských objektů. První tvoří objekty, které budou kritéria vojenského objektu splňovat ze své podstaty ve většině případů, a u kterých lze status vojenského objektu předpokládat. K těm- to objektům se řadí zejména zbraně a munice, zbraňové systémy, vojenská technika a vojenský materiál jakéhokoliv určení. 11 Druhou kategorii vojenských objektů tvoří objekty, jejichž status se může měnit v závislosti na konkrétních okolnostech panujících na bojišti 12 . Například jednotka strany v konfliktu obsadí civilní dům a zřídí v něm palebné postavení. Z civilního objektu se tak stane objekt, který splňuje kritéria vo- jenského objektu a může být protivníkem napaden. Pokud jednotka dům v důsledku dalšího vývoje situace na bojišti vyklidí, stane se z něj opět objekt civilní. Rovněž vojenská výhoda musí být naprosto zjevná , např. zda zničení nějakého mostu představuje či nepředstavuje v určité době, za daných okolností zjevnou vojenskou výhodu. Při případném použití těchto zbraní je nutné posuzovat nejen jejich charakteristi- ku, zda mohou splňovat požadavky obecných zásad MHP (zákaz nerozlišování, zákaz nadměrných zranění a zbytečných útrap), ale je třeba i posuzovat způsob jejich použití. Například bombardování s využitím klasických pum může být zaměřeno na konkrétní vojenské cíle, ale může dojít i k bombardování plošnému (kobercovému), tj. mají- cí nerozlišující účinky. Jiným příkladem může být bodák na pušce, který je běžnou zbraní, v případě bodáku s ozubeným ostřím však může již taková zbraň způsobovat nadměrná zranění a zbytečné útrapy. Při zavádění nových zbraní a technologií je nutné posoudit, zda daná zbraň nezpůso- buje rozsáhlé, dlouhodobé a vážné škody na životním prostředí. 13 Ve smyslu čl. 35 odst. 3 Dodatkového protokolu I z roku 1977 „je zakázáno používat způsobů nebo prostředků vedení války, jejichž cílem je způsobit, nebo u nichž se dá očekávat, že mohou způsobit rozsáhlé, dlouhodobé a vážné škody na životním prostředí“ . Ve světle těchto obecných pravidel je nutné posuzovat nově zaváděné zbraně a zbra- ňové systémy, jako jsou drony, autonomní systémy a další. Nutnost respektování pravidel MHP vyjadřuje také čl. 36 Dodatkového protokolu I z roku 1977. Podle tohoto ustano- vení „při studiu, vývoji, získávání nebo zavádění nových druhů zbraní, prostředků nebo způsobů vedení války je Vysoká smluvní strana povinna určit, zda jejich použití není 10 ONDŘEJ, Jan. Právo ozbrojených konfliktů na přelomu tisíciletí, op. cit ., s. 7. 11 FUCHS, Jiří , op. cit ., s. 58. 12 FUCHS, Jiří , op. cit ., s. 58. 13 BOOTHBY, William H. Weapons and the Law of Armed Conflict. Oxford: Oxford University Press, 2009, 464 s. ISBN 978-0-19-95-6994. s. 346.

134