SLP 09 (2015)

Založení MVČK a přijetí Ženevské úmluvy a Lieberova kodexu jsou tradičně chá- pány jako klíčové historické milníky, které daly vznik modernímu mezinárodnímu humanitárnímu právu, 4 coby souboru norem mezinárodního práva upravujících prů- běh ozbrojených konfliktů (také se mluví o právu ozbrojených konfliktů, popř. o vá- lečném právu). Vývoj MHP od roku 1864 do současnosti je pak často vykreslován jako postupný, leč trvalý (a také jednosměrný) proces humanizace ozbrojených kon- fliktů a posilování role práva v nich. V posledních letech je ale tento tradiční výklad doplňován jinými, alternativními „čteními“ stopadesátiletého vývoje MHP. Některá chápou dějiny MHP jako součást širších proměn mezinárodního práva, jež toto právo přibližují vnitrostátním právním řádům. Jiná upozorňují na jisté negativní aspekty či důsledky vývoje MHP, např. jeho podíl na fragmentaci mezinárodního práva. Bližší představení těchto různých náhledů historie MHP a jejich kritické zhodnocení je obsa- ženo ve druhé části této kapitoly. Předchází jej stručný přehled hlavních událostí oněch 150 let vývoje MHP. ͸. ͷͻͶ let mezinárodního humanitárního práva – přehled vývoje Tato část kapitoly by měla shrnout hlavní události stopadesátiletého vývoje MHP. 5 Měla by tedy nabídnout popis faktů, která by poté byla podrobena hodnocení v další části kapitoly. Je ovšem zřejmé, že takový popis není – a nemůže být – zcela neutrální, ale že už sám o sobě odráží určité hodnocení. Výběr událostí, na které se člověk zaměří, totiž není předem dán, ani není nijak automatický. Odvíjí se od toho, jaký „histo- rický příběh“ chce člověk vyprávět a jaký narativ si k tomu volí – v závislosti na tom jsou některé skutečnosti záměrně zvýrazněny a jiné naopak odsunuty do pozadí jako druhořadé či bezvýznamné. Tato část textu se drží tradičního chápání vývoje MHP, které v sobě primárně kombinuje prvky narativů humanizace a konstitucionalizace (viz dále). Uplynulých 150 let je tak nahlíženo optikou postupného rozšiřování hu- manitárně právní regulace, které je dokumentováno přijímáním nových právních instrumentů a tvorbou kontrolních a vynucovacích mechanismů. V souladu s tímto přístupem lze říci, že i když se moderní MHP v podobě, v jaké ho známe dnes, zrodilo v polovině 19. století, jeho historické kořeny jsou výrazně starší. První pravidla regulující vedení ozbrojeného konfliktu se zformovala již ve starověku. Úprava byla rudimentární, objevovala se v ní ale některá pravidla, která jsou přítomna v systému MHP dodnes (šetření žen či dětí, ochrana parlamentáře apod.). Ustanovení omezující způsoby a prostředky vedení války obsahovala také nejstarší známá meziná- rodní smlouva, kterou v roce 1278 př. n. l. uzavřeli egyptský faraón Ramses II a che- titský král Chattušiliš III. Odkazy na limity vedení válek najdeme též v posvátných knihách velkých náboženství včetně judaismu, křesťanství, islámu, nebo buddhismu. 4 Viz též BENNETT, Angela. The Geneva Convention. The Hidden Origins of the Red Cross. Sutton Publishing, 2005. ISBN 0750941480. 5 Viz např. American Red Cross, Development of IHL, April 2011; a Mezinárodní humanitární právo. Odpovědi na Vaše otázky. Praha: Český Červený kříž, 2009.

12