SLP 09 (2015)

vést útok proti státům a v důsledku toho, by se realizovalo právo na sebeobranu. 34 Někteří autoři argumentují tím, že použití síly v sebeobraně proti nestátním aktérům je dovolené v případě, že nestátní skupiny použijí sílu v rozsahu vojenské síly . A. Cassese 35 již v minulosti konstatoval, že by takové teroristické útoky neměly být izolovanými sporadickými útoky , ale mělo by se jednat o útoky systematické povahy . Právo na sebeo- branu je obsaženo v čl. 51 Charty OSN a lze konstatovat, že mezinárodní terorismus představuje v současnosti takovou hrozbu, kterou nemohli zástupci států předvídat v roce 1945. V tomto směru např. C. Stahn zastává názor, že znění čl. 51 Charty OSN je natolik široké, aby mohlo pokrývat i útoky nestátních aktérů. 36 V literatuře se tak lze „setkat s názorem, že úprava práva na sebeobranu se změnila po útocích z 11. září 2001. Státům se měla nově otevřít možnost bránit se proti teroristům za pomocí ozbrojené síly bez ohledu na to, kde se teroristé nacházejí a zda jednají s podporou některého státu“. 37 Tyto názory vyvolávají přinejmenším otázky, pokud je nebudeme přímo považovat za problematické. Z obyčejového mezinárodního práva také vyplývá požadavek přiměřenosti, v tom směru, že použití síly státem musí být přiměřené vzhledem k ozbrojenému útoku. Proporcionalita (přiměřenost) je považována za test ius ad bellum. 38 Akce realizovaná USA a Velkou Británií v Afghánistánu na podzim 2001 jako reakce na teroristické útoky v USA v září 2001 naplňovala alespoň z formálního hlediska požadavky sebeo- brany. Zásah byl veden z toho důvodu, že teroristé měli svá útočiště na území tohoto státu. Jedná se o případ, kdy je stát neschopný nebo neochotný pronásledovat teroristy. Zásah byl proveden ozbrojenými silami těchto států, tj. kombatanty. Dá se konstatovat, že celkově platí, že úprava ius ad bellum vykazuje ve vztahu k terorismu nedostatky, resp. nejasnosti. 39 Pokud bychom však připustili, že teroristé jsou vysílání, podporo- vání nebo přinejmenším tolerováni určitým státem a že jejich útoky nabývají svým rozsahem a intenzitou povahu ozbrojeného útoku, mohla by být sebeobrana ze strany napadeného státu ospravedlněna. V menší míře s větší pochybností by sebeobrana mohla být uplatněna vůči teroristům, kteří nejsou spojeni s žádným státem. Z právního hlediska jsou problematické zásahy proti konkrétním cílům v Pákistánu nebo v Jemenu, zejména z hlediska uplatnění pravidel ius in bello, tj. mezinárodního humanitárního práva . V tomto směru se používá i pojmu právo ozbrojených, či v kla- sickém pojetí válečné právo. V širokém slova smyslu je za mezinárodní humanitární právo označována jak ochrana obětí ozbrojených konfliktů (zraněných, nemocných, za- 34 STERIO, Melina. op. cit. , s. 203. 35 ONDŘEJ, Jan. Odzbrojení: prostředek zajištění mezinárodní bezpečnosti . 2. rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, 343 s. ISBN 978-80-7380-129-8. s. 132. 36 ONDŘEJ, Jan, op. cit ., s. 132. 37 K těmto názorům in: BÍLKOVÁ, Veronika. Boj proti terorismu z pohledu ochrany lidských práv . Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, 335 s. ISBN 978-80-7380-513-5. s. 63. 38 STERIO, Melina. op. cit. , s. 203. 39 BÍLKOVÁ, Veronika. Boj proti terorismu z pohledu ochrany lidských práv . Plzeň: Vydavatelství a naklada- telství Aleš Čeněk, 2014, 335 s. ISBN 978-80-7380-513-5. s. 63.

141