SLP 09 (2015)

jatců, tj. příslušníků ozbrojených sil a dále se jedná zejména o ochranu civilního oby- vatelstva). V širokém pojetí zahrnuje MHP i právní regulaci ozbrojeného konfliktu, tj. včetně zakázaných prostředků a způsobů vedení ozbrojeného konfliktu. Z našeho hlediska je důležité, že k plnění bojových úkolů jsou oprávněni kombatanté , příslušníci pravidelných nebo nepravidelných ozbrojených sil . Pouze kombatanti jsou oprávněni k aktům válečného násilí. Nekombatanti (lékaři, příslušníci zdravotní služby, duchov- ní) nesmí být předmětem válečného násilí a mohou používat zbraně pouze ke své obra- ně. Upadnou-li do zajetí, mají postavení válečných zajatců . Jiné osoby nejsou oprávněny provádět válečné akce proti ozbrojeným silám válčícího státu a nepožívají ochrany MHP. Jestliže tak přesto činí, nesou samy za své činy odpovědnost a poškozená válčící strana je může trestat podle svého zákonodárství. 40 Je pravděpodobné, že zejména mnohé zásahy dronů (bezpilotních letadel), ale i po- užití dalších nových technologií, nesplňuje požadavky ius ad bellum. Ještě větším pro- blémem je soulad s pravidly ius in bello . Pokud bychom vyšli z předpokladu, že se jed- ná o ozbrojený konflikt, základní podmínkou je, že ozbrojenou sílu mohou používat kombatanti proti kombatantům. V souvislosti s pronásledováním teroristů, tak vyvstává řada otázek a nejasností. Zejména USA mají dva programy týkající se dronů: a) vojenský, který byl např. používán ve válečných oblastech Afghánistánu a Iráku a byl namířen proti nepřátelům amerických jednotek zde rozmístěných, b) program CIA, jehož cílem jsou podezřelí teroristé po celém světě, včetně zemí, kde jednotky USA nejsou rozmístěny. Zejména ve druhém případě vyvstává problém, protože program využívající drony například v Pákistánu je řízen CIA a podléhá utajení. Pokud operátoři, kteří řídí drony, nebo jakékoli jiné systémy nemají postavení příslušníků ozbrojených sil, jsou to civilis- té, nejsou kombatanty ve smyslu práva ozbrojených konfliktů (humanitárního práva). Dá se konstatovat, že operátoři CIA nejsou legálními kombatanty 41 a nepožívají tudíž ochranu Ženevských úmluv o ochraně obětí války z roku 1949. Další problematickou otázkou je postavení osob – teroristů , zda je lze považovat za kom- batanty. Podle čl. 4 odst. 2 Ženevské úmluvy z roku 1949 o zacházení s válečnými zajatci jsou příslušníci ozbrojených sil také příslušníci organizovaného hnutí odporu, a to i když působí na okupovaném území. Podmínkou je, že mají v čele osobu, odpovědnou za své podřízené, mají na dálku rozeznatelný znak, nosí otevřeně zbraň a zachovávají záko- ny a obyčeje války. Dodatkový protokol I z roku 1977 v čl. 44 odst. 3 omezuje tyto požadavky na jediný, kombatanti si zachovávají status kombatanta za předpokladu, že nosí veřejně zbraň. Členové Al-Kajdá nebo i jiní teroristé by mohli být předmětem útoků, pokud by byli kvalifikováni jako kombatanti , pokud ne, měli by být považováni za civilisty, kteří jsou chráněni před vojenskými zásahy. Civilisté mohou být předmětem 40 POTOČNÝ, Miroslav, ONDŘEJ, Jan. Mezinárodní právo veřejné: zvláštní část. 3., dopl. a rozš. vyd. Praha: C.H. Beck, 2002, XX, 416 s. ISBN 80-7179-358-2. s. 356-357. 41 STERIO, Melina. op. cit. , s. 212.

142