SLP 09 (2015)

vojenských zásahů, pokud se přímo účastní nepřátelství. Podle čl. 51 odst. 3 Dodatkového protokolu I z roku 1977 „Civilní osoby požívají ochrany poskytované tímto oddílem s vý- jimkou případu, kdy se přímo účastní nepřátelských akcí a po dobu těchto akcí“ . Pokud jde o status sil Al-Kajdá, ale i pokud jde i o jiné teroristické skupiny, vede se debata, zda se jedná o kombatanty nebo civilisty . Lze konstatovat, že se nejedná o legální kombatanty , protože nebojují v souladu s pravidly válečného práva . Nelze je ale považovat ani za civi- listy, protože jsou zapojeni do boje proti jednotlivým státům. R. J. Vogel 42 je označuje za nelegální kombatanty nebo za civilisty , kteří nepožívají ochranu . Podobně by bylo možné v současnosti charakterizovat bojovníky tzv. Islámského státu (Islamic state), kteří operují na území Iráku a Sýrie. Islámský stát se odlišuje od jiných teroristických organizací tím, že má snahu ovládnout určité území, dá se říci, že má ambice vytvořit stát. Můžeme mluvit o ozbrojeném konfliktu, na území Iráku mohou síly USA navíc zasahovat proti Islámskému státu se souhlasem irácké vlády. Z hlediska čtyř znaků pro nepravidelné ozbrojené síly vymezené Ženevskou úmluvou z roku 1949 bychom mohli konstatovat, že bojovníci Islámského státu mají označení, velitele a nosí otevřeně zbraň, nebojují však v souladu s pravidly mezinárodního humanitárního práva (MHP), dokonce je hrubě porušují. Mají tak povahu nelegálních kombatantů . Pokud bychom nedospěli k závěru, že USA jsou v ozbrojeném konfliktu, bylo by možné použít argumentaci obecného obyčejového mezinárodního práva, které ukládá státům udržovat standard veřejného pořádku na svém území, aby zabezpečil ochranu orgánů jiných států i jejich příslušníků před násilnými činy jednotlivců. Může zde vyvstat úvaha o realizaci krajní nouze. 43 Krajní nouze s použitím ozbrojené síly by v současném mezinárodním právu zpravidla byla nedovoleným použitím síly, tj. agresí. Opatření ve stavu nouze, která porušují kogentní normy mezinárodního práva, jsou zakázány a jsou samy porušením práva. Komise pro mezinárodní právo však ve své zprávě 44 obsahující návrh článků o odpovědnosti států z roku 1980 připustila, že ur- čité mocenské zákroky na území cizího suveréna agresí nejsou a nejsou ani poruše- ním kogentního závazku. Jedná se o případy, kdy opatření byť násilné povahy, slouží pouze k omezeným záměrům a účelům, jež nelze přirovnávat k agresi. Například se může jednat o ozbrojené zákroky státu provedené na území jiného suveréna, aby byla zmařena činnost ozbrojené skupiny připravující vpád na území státu intervenujícího, pronásledování ozbrojené skupiny jednotlivců, jež se uchýlila na cizí území, případně má na tomto území své základny, zásah státu k ochraně života tam se nacházejících jeho příslušníků a jiných osob vystavených útokům nebo tam zadržovaných ze strany nepřátelských jednotek nebo skupin jednotlivců, jež tento stát nemá pod svou pravo- mocí a kontrolou apod. 42 VOGEL, Ryan J. op. cit. , s. 119. 43 ČEPELKA, Čestmír, DAVID, Vladislav. Úvod do teorie mezinárodního práva . 1. vyd. Brno: Univerzita J.E. Purkyně, 1983, 201 s., s. 168. 44 ČEPELKA, Čestmír. Odpovědnost států: návrh článků 1 až 35 kodifikační úmluvy (s komentářem) . 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985, 155 s., s. 123-124.

143