SLP 09 (2015)

Tyto případy zahrnula Komise pro mezinárodní právo mezi okolnosti vylučující pro- tiprávnost – stav nouze. Podle názoru Komise naplňují tyto situace případy, kdy je ozbrojený zásah na cizím území ospravedlněn tím, že je naplněno vážné a bezprostřed- ní nebezpečí pro intervenující stát nebo pro jeho příslušníky či lidské bytosti. Takto kvalifikované nebezpečí pro intervenující stát, ohrožující jej z cizího území či mající tam svůj původ, je dále výsledkem málo pohotové ochoty či nezpůsobilosti příslušného teritoriálního státu svými vlastními opatřeními řečené nebezpečí odvrátit (což je mu při- kázáno povinností udržovat mezinárodní standard veřejného pořádku). Komise také zdůraznila omezenou povahu daného zásahu, a to jak z hlediska časového , tak i použitých prostředků s cílem takového zásahu, jímž je vyloučit nebezpečí , které by mohl jiný stát pro sebe důvodně pociťovat. 45 Názor Komise pro mezinárodní právo z roku 1980 by se dal použít i na případy te- rorismu. Jedná se o zvláštní situace, jestliže stát není neochotný , ale je neschopný zabránit teroristickým činům spáchaným s využitím jeho území. Na daný případ by se nedal aplikovat čl. 51. V tomto případě nejsou teroristické útoky přičitatelné státu, z jehož území k nim došlo. Podle Randelzhofera 46 není státu (oběti teroristických útoků) za- kázáno, aby reagoval vojenskými prostředky proti teroristům na území cizího státu. Nicméně státy často při použití ozbrojené síly argumentují právem na sebeobranu po- dle čl. 51, i když nejsou vždy plně splněny její podmínky, z toho důvodu, že se jedná o legální případ použití ozbrojené síly podle Charty OSN. Pokud jde o cílené pronásledování teroristů s využitím např. dronů v cizích státech, které nejsou nepřátelskými státy ve smyslu MHP, vyvstává v tomto směru problém. Můžeme v této souvislosti logicky dospět k závěru, že USA nejsou ve skutečné válce (ozbrojeném konfliktu), ale spíše jde o pronásledování teroristů. Pokud by se neuplat- ňovala pravidla MHP, protože se nejedná o ozbrojený konflikt, použila by se podle M. Sterio 47 pravidla mezinárodní ochrany lidských práv, ze kterých vyplývá, že cílené zabíjení (targeted killing) je legální pokud je nevyhnutelné a nezbytné k ochraně jiných životů. Usmrcení je podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966 jedině legální, pokud má zabránit konkrétní a bezprostřední hrozbě živo- tu a neexistuje žádný jiný nesmrtící prostředek k zabránění takové hrozby. Záchrana životů většinou více osob, je někdy důvodem pro zásahy státu na území jiných států. Drony pro cílené pronásledování a usmrcování teroristů jsou, ale často použity způso- bem, kdy usmrcení není nezbytně nutné a jedná se tudíž o porušení pravidel v oblasti mezinárodní ochrany lidských práv. 48

45 ONDŘEJ, Jan. Odzbrojení: prostředek zajištění mezinárodní bezpečnosti . 2. rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, 343 s. ISBN 978-80-7380-129-8. s. 136. 46 SIMMA, Bruno. The Charter of the United Nations: a commentary . 2nd ed. Oxford: Oxford University Press, 2002, lxiv, 895, XXXIII s. ISBN 0-19-924449-9. s. 802.

47 STERIO, Melina. op. cit. , s. 213. 48 STERIO, Melina. op. cit. , s. 213.

144