SLP 09 (2015)

rie zakázaných prostředků ve smyslu čl. 35 Protokolu I rozhodně nespadají. Existuje všeobecná shoda na tom, že z technického hlediska se dají považovat jak UCAVs, tak tradiční pilotované letouny za pouhé nosiče munice, která je tím, co by mělo být podrobeno právní analýze ohledně souladu s čl. 35 Protokolu I. 13 Při bližším porov- nání tradičních stíhacích letounů a těch bezpilotních lze souhlasit se závěry dalších kolegů, 14 že obecná dikce čl. 35 Protokolu I žádným způsobem neomezuje použití bezpilotních letounů v ozbrojeném konfliktu. Předmětem zákazu je kazetová muni- ce, 15 nikoliv letoun, který ji shazuje. Stejně tak se vztahuje zákaz použití chemických zbraní 16 na munici obsahující zakázané chemické látky spíše než na letouny, které by je mohly svrhnout na nepřátelské území. 17 Tuto část lze tedy uzavřít konstatováním, že z pohledu norem humanitárního práva je lhostejno, zda je ke splnění bojového úkolu použit bezpilotní letoun nebo tradiční pilotovaná stíhačka.

13 OCHMANNOVÁ, Petra. Unmanned Aerial Vehicles and Law of Armed Conflict implications. Czech Yearbook of Public & Private International Law, Vol. 2, 2011, s. 143-157. 14 Tamtéž. 149 s. 15 Úmluva o zákazu kazetové munice, přijatá v Dublinu dne 30. 5. 2008 16 Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení, přijatá v Ženevě dne 3. 9. 1992. 17 Vždy však bude záležet, zda strana konfliktu přistoupila ke konkrétní úmluvě zakazující použití takových prostředků či způsobů boje.

150