SLP 09 (2015)

hodnutí o následném druhém útoku směřujícím proti shlukujícím se civilistům (jedná se z větší části o rodinné příslušníky, sousedy či zdravotnický personál 24 ). Z pohledu norem humanitárního práva upravujících mezinárodní ozbrojený kon- flikt lze techniku „ double tap “ považovat jednoznačně za porušující hned několik no- rem humanitárního práva. První útok směřující proti legitimním cílům, tedy kombatantům, je legální způsob boje, nicméně následný, druhotný zásah, směřující proti raněným kombatantům, je v rozporu s čl. 12 Úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbro- jených sil v poli (dále jen Úmluva I). Ranění a nemocní příslušníci ozbrojených sil mu- sejí být za všech okolností respektováni a chráněni, zakazuje se jakýkoliv útok na jejich život nebo osobu a výslovně se nepřipouští jejich dobití nebo vyhlazení. Komentář k Úmluvě I neposkytuje žádnou definici zranění; výraz by měl být vykládán s pomocí zdravého rozumu a dobré víry. Zahrnuti jsou tedy příslušníci ozbrojených sil, kteří byli vyřazeni z boje na základě zranění jakéhokoliv druhu. 25 Vzhledem ke skutečnosti, že se v místě útoku mohou nacházet i záchranné složky poskytující pomoc a péči zraněným osobám, přichází v úvahu i ustanovení na ochranu zdravotnického personálu 26 Obecně je ochrana zdravotníků považována za stěžejní pro humanitární právo a útoky směřující proti těmto osobám mohou být kvalifikovány jako závažné porušení norem válečného práva. 27 Konkrétně se jedná o čl. 24 Úmluvy I, který chrání za všech okolností zdravotnický personál určený k vyhledávání, sbírání, dopravě nebo ošetření raněných před útoky nepřítele. Na základě omezených zdrojů je samozřejmě téměř nemožné činit jednoznačný zá- věr o uvedených praktikách. Lze je nicméně použít jako případovou studii pro teore- ticko-právní analýzu. Jak bylo popsáno výše, není tento způsob boje charakteristický jen pro bezpilotní letouny, nicméně nahrazení bezprostředních lidských vjemů z místa útoku okem kamer (s jakkoliv vysokým rozlišením), absolutní vyloučení rizika ztráty vlastních jednotek sestřelením a dlouhá doba výdrže bezpilotních letounů, jako vlast- nosti typické pro tyto stroje, které je zároveň odlišují od tradičních bojových prostřed- 24 Upozorňuje na to například studie „Living under drones“ zpracovaná International Human Rights and Conflict Resolution Clinic, Stanford Law School a Global Justice Clinic, New York University School of Law: Living under Drones [online]. Stanford International Human Rights and Conflict Resolution Clinic and Global Justice Clinic at NYU School of Law, 2013 [cit. 2013-03-25]. Kap. 3 74 s. Dostupné z (PDF dokument): 25 Komentář Úmluvy I k čl. 12 odst. 2, para A. 26 Nebylo možné dohledat informaci o tom, zda zdravotnický personál nacházející se na místech útoků, byl označen mezinárodně uznávanými rozlišujícími znaky např. červený půlměsíc dle čl. 40 Úmluvy I. Nicméně i přesto je technika bezpilotních letounů natolik vyspělá, že by měla rozpoznat osoby zapojené do záchranných akcí na místě útoků bez ohledu na jejich označení a zabránit tak šanci zraněných na jejich záchranu. 27 Viz čl. 49 a 50 Úmluvy I a čl. 8 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu.

152