SLP 09 (2015)

ků (stíhaček a vrtulníků), může přispět k jednoduššímu (byť i nevědomému) překro- čení pomyslné hranice mezi legálností a nelegálností některých způsobů jejich použití. ͺ.͸ Ochrana civilistů Zásada rozlišování mezi civilisty a vojenskými cíli během ozbrojeného konfliktu je klíčovým principem humanitárního práva. Nicméně až Protokol I přišel se závazným pravidlem rozlišování. 28 Z hlediska mezinárodního ozbrojeného konfliktu se za civilní osoby považují ty, „ které nepatří do žádné z kategorií osob uvedených v čl. 4 A) 1), /2/, /3/, /6/ Úmluvy o zacházení s válečnými zajatci a v čl. 43 Protokolu I“. 29 To znamená, že všechny ty oso- by, které nelze zařadit do jedné z uvedených kategorií, patří a contrario mezi civilisty. V případě pochybností o příslušnosti osoby k civilistům se má za to, že se jedná o ci- vilistu. 30 Konkrétní ochrana civilistům je poskytnuta čl. 48 a čl. 51 Protokolu I. První z nich je základním pravidlem vyjadřujícím všeobecný respekt a ochranu civilních obyvatel. U druhého se jedná o podrobnější úpravu výslovně zakazující útoky, násilné činy a jejich hrozby proti civilnímu obyvatelstvu. Zároveň vylučuje tuto ochranu civi- listů, pokud se přímo účastní nepřátelských akcí. Se zásadou rozlišování souvisí i zákaz nerozlišujících útoků, které směřují jak proti kombatantům, tak proti civilistům. Takto nastavená pravidla, kladou vysoké nároky na bojující stranu ozbrojeného konfliktu používající bezpilotní letouny. To připouští i prof. Michael N. Schmitt ve své práci zaměřené na přesnost útoků. Uvádí, že provedení útoku působí tím lehkomysl- něji, čím větší je schopnost útočníka přesněji zasáhnout cíl útoku. O to obtížnější bude čelit nařčení z nerozlišujícího útoku. 31 Bezpilotní letoun se v tomto ohledu jeví jako ideální nástroj k naplňování prin- cipu rozlišování. K identifikaci konkrétního cíle slouží bezpilotnímu letounu velké množství senzorů a kamer připevněných v podvěsu trupu letounu. Mezi nimi jsou jednak kamery vysílající dění kolem letounu v reálném čase, dále jsou to infračervené snímače, které umožňují identifikovat cíle i za tmy, případně za ztížených klimatických podmínek. Největší předností je však možnost letounu kroužit nad předpokládaným cílem útoku dlouhé hodiny a sbírat potřebné informace ještě před tím, než vůbec k sa- motnému útoku dojde. To dává šanci útočící straně spolehlivě ověřit, zda útok provádí skutečně proti legitimnímu cíli. Nejdůležitějším aspektem je však provedení útoku na vytipovaný cíl v co nejvhodnější okamžik tak, aby došlo k minimálním civilním ztrátám nebo poškození civilních budov. Ve větší míře je tedy operátorům bezpilotních 28 ONDŘEJ Jan, ŠTURMA Pavel, BÍLKOVÁ Veronika, JÍLEK Dalibor a kolektiv. Mezinárodní humani- tární právo . 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 208-216. 29 Čl. 50 odst. 2 Protokol I. 30 ONDŘEJ Jan, ŠTURMA Pavel, BÍLKOVÁ Veronika, JÍLEK Dalibor a kolektiv. Mezinárodní humani- tární právo . 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 169. 31 SCHMITT, Michael. Precision attack and international humanitarian law. International Review of the Red Cross, Vol. 87. No. 859, 2005, s. 455.

153