SLP 09 (2015)

letounů dána možnost rozhodnout se kdy, kde a jak dojde k útoku. Dokonce i ve chví- li, kdy k němu dojde, je šance na zásah legitimního cíle bez civilních ztrát zvýšena typem použité munice (v úvodu zmíněné střely Hellfire a Griffin ). Pokud to srovnáme s použitím tradičního pilotovaného stíhacího letounu, objevuje se několik limitujících faktorů, které mu brání v provedení podobně precizního útoku, jakého je schopen bezpilotní letoun. Nemožnost nepozorovaně kroužit nad potencio- nálním cílem útoku po delší dobu z důvodu omezené kapacity paliva, fyzických potřeb posádky a většího rizika sestřelení. Vysoká rychlost vylučuje jakoukoliv identifikaci cíle pomocí senzorů a kamer, čímž se přenáší mnohem větší část odpovědnosti na práci pozemních jednotek. Ty musejí zajistit dostatek informací důležitých pro spolehlivé ověření a identifikaci cíle útoku, což se často neobejde bez nutnosti vyslání pozemních průzkumných jednotek na nepřátelské území. To sebou nese vyšší riziko ztráty vlast- ních jednotek. Nasazení bezpilotního letounu nejen ke sběru informací potřebných pro provedení legitimního útoku, ale také k jeho samotnému provedení se tak jednoznačně jeví, jako výhodnější. Lze tedy říci, že bezpilotní letoun svými vlastnostmi a parametry umož- ňuje naplnění kritérií kladených normami humanitárního práva pro rozlišování mezi civilisty a kombatanty. Dalším nezbytným principem humanitárního práva, který úzce souvisí s principem rozlišování, je zásada proporcionality . Tato zásada vyjadřuje nutnost poměřovat mož- né vedlejší civilní ztráty na jedné straně s vojenským přínosem prováděného útoku na straně druhé. Princip proporcionality je obsažen v několika zněních Protokolu I: čl. 51 odst. 5 písm. b), čl. 57 odst. 2 a) iii) a čl. 57 odst. 2) písm. b). Je nepochybné, že vlastnosti bezpilotních letounů popsané výše, umožňují v mnohem větší míře naplnění i zásady proporcionality v porovnání s pilotovanými letouny. Tedy i v tomto případě se jeví bezpilotní letoun, jako ideální bojový prostředek. Třetí klíčový princip humanitárního práva, princip prevence, je zakotven v čl. 57 Protokolu I. Ukládá stranám mezinárodního konfliktu povinnost neustálé ochrany ci- vilního obyvatelstva a objektů civilního rázu. K tomu čl. 57 vyjmenovává tři konkrétní preventivní opatření, která musí dodržet ten, kdo plánuje útok nebo o něm rozhoduje. Jedná se o povinnost učinit vše možné, aby bylo spolehlivě ověřeno, že cílem útoku nejsou civilní osoby ani objekty civilního rázu. Velitelé musí volit takové prostředky a způsoby útoků, které zabrání resp. maximálně omezí náhodné ztráty na životech civilistů a poškození civilních objektů. A v případě, že by ztráty na životech, zraně- ní civilistů anebo poškození civilních objektů převýšilo konkrétní vojenskou výhodu, útok nesmí být zahájen. První požadavek klade důraz zejména na sběr informací, na základě kterých bude vyhodnoceno, zda dojde k útoku. Tento sběr informací je v armádě založen na kombi- naci tří hlavních zdrojů: zprávy zpravodajských služeb, sledování a pozorování – ISR . 32

32 Zkratka anglických výrazů inteligence, surveillance, reconnaissance – ISR.

154