SLP 09 (2015)

Získávání informací z těchto zdrojů je různě závislé na lidských zdrojích. Každá armá- da disponuje průzkumnými jednotkami, které z hloubi nepřátelského území navádějí bombardéry na cíl nebo získávají cenné informace pro připravovaný útok. Lidský zdroj může být limitujícím faktorem pro získání důležitých informací o budoucím útoku. Jinými slovy, i přesto že existuje potřeba učinit „vše možné“, bude na zvážení, jestli je nezbytné riskovat život jednotky kvůli ověření, zda se v místě útoku nenachází civilisté apod. Pokud některá ze stran disponuje vyspělými technologiemi, které významně usnad- ňují dodržení principu prevence, je v závislosti na situaci povinna tyto technologie použít. 33 Plyne to z výslovné dikce čl. 57 odst. 2 písm. a) bod i): „ učinit vše možné “, která je však korigována zdravým rozumem a dobrou vírou. 34 To souvisí i s volbou prostředků a způsobů boje v druhém požadavku čl. 57 odst. 2 písm. a). Jak už bylo popsáno výše, charakter a vlastnosti bezpilotního letounu umožňují dokonalé splnění podmínek stanovených čl. 57 Protokolu I. Absence posádky překonává obavy z mož- ných lidských ztrát, mimoto velké množství senzorů, kamer a snímacích zařízení umís- těných v podvěsu dronů umožňuje odvolání připraveného útoku doslova v poslední vteřině. Tím však roste odpovědnost za co nejširší míru využívání těchto vlastností. 35 ͺ.͹ Kombatanti Relativní pohodlí na zemi umístěných kontrolních center, zajišťujících ovládání bezpilotních letounů, zároveň vylučující vliv extrémních fyzikálních sil spojených s lé- táním ve vysoké rychlosti a značných výškách snižuje požadavky na vysokou fyzickou odolnost budoucích operátorů bezpilotních letounů. Absence náročných manévrů spojených např. s nočním přistáváním na letadlové lodi v případě tradičních stíhacích letounů. Ovládání bezpilotního letounu z operačního střediska umístěného na území vlastního státu mimo ohnisko ozbrojeného konfliktu. Všechny tyto aspekty minima- lizují vysoké nároky kladené na klasické stíhací piloty a umožňují, aby se operátorem bezpilotních letounů stal i člověk, který v minulosti nebyl profesionálním pilotem stíhacího letounu, 36 anebo nebyl příslušníkem armádního sboru, což by mu zajistilo získání patřičných bojových zkušeností. Není tedy vyloučeno, aby se jednalo i o civilis- tu (např. příslušníka tajné služby), který je státním zaměstnancem a absolventem kurzu ovládání bezpilotního letounu, nicméně z pohledu humanitárního práva pozbývající status kombatanta. Pro úplnost je však třeba dodat, že operační středisko nacházející se na území bojujícího státu, vzdálené tisíce kilometrů od bojiště, odkud jsou bezpilotní 33 SCHMITT, Michael. Precision attack and international humanitarian law. International Review of the Red Cross, Vol. 87, No. 859, 2005, s. 460. 34 Komentář Protokolu I k čl. 57, para. 2198. 35 K tomu viz předchozí část věnovaná proporcionalitě. 36 US Army. Go Army. Careers and jobs. [online]. [cit. 2013-04-01]. Dostupné z:

155