SLP 09 (2015)

součástek, tak kybernetická operace zahlcením systému. Martensova klauzule zakotvi- la požadavek veřejného svědomí, Petrohradská deklarace jako první omezila zbytečné nadměrné utrpení ( unnecessary suffering ), které už dále nesnižuje vojenský potenciál nepřítele. 24 Veřejnému svědomí mohou odporovat právě kybernetické operace, které narušují fungování civilních cílů za ozbrojených konfliktů, aniž by je fyzicky poško- zovaly. Takovéto operace bezesporu významně nesnižují vojenský potenciál nepřítele. Z toho však není nutné restriktivně dovozovat, že se na ně nevztahuje MHP, naopak je možné na základě toho stanovit, že způsobují zbytečné nadměrné strádání a MHP by je jako takové mělo regulovat. Významnou slabinou tohoto argumentu samozřej- mě zůstává, že nadměrné strádání bylo vždy vykládáno ve smyslu fyzického zranění nebo způsobu usmrcení – ostatní důsledky jsou považovány jen za „nepříjemnosti“ ( inconvenience ) ve většině případů neregulované MHP. 25 Proto takovéto zdůvodnění představuje restrikcionisty kritizované napínání norem MHP. 26 Zastánci extenzivního výkladu MHP dále argumentují, že článek 52 Prvního do- datkového protokolu k Ženevským úmluvám zmiňuje ve druhém odstavci mimo jiné „neutralizaci“ objektu, je tedy nepodstatné, jestli bude objekt neutralizován zničením, poškozením nebo jiným způsobem. Z celkové dikce článku je ale zřejmé, že o neutra- lizaci hovoří pouze u vojenského objektu, zatímco civilní objekty chrání před útoky ve smyslu článku 49, odstavce 1 Protokolu, tedy před násilnými činy obnášejícími zničení či fyzické poškození objektu. Také z toho důvodu zastává většina autorů restriktivnější pojetí. Alternativu k extenzivnímu a restriktivnímu pojetí představuje názor, 27 že se součas- né MHP na převážné množství kybernetických operací nevztahuje. Nicméně je nutné jeho aplikaci smluvně či redefinicí výkladu rozšířit. Takovéto rozšíření však může pře- sahovat účel a možnosti MHP. Kompromis nabízejí autoři 28 navrhující ostatní operace, které nenaplňují definici útoku ve smyslu MHP a neprobíhají v kontextu ozbrojeného konfliktu, regulovat zvláštní právní úpravou jak mezinárodního, tak vnitrostátního práva. Takováto úprava by poté nebyla (přinejmenším výlučně) humanitárně-právní, avšak zahrnovala by normy tradičně spadající i do jiných právních odvětví a do jisté 24 Gervais teleologicky argumentuje citátem z Petrohradské deklarace, že cílem MHP je zmírnit kalamity války. GERVAIS, Michael. Cyber attacks and the laws of war. Berkeley Journal of International Law . Vol. 30, Vol. 2, 2012, s. 563. 25 Výjimkou je třeba případ, kdy by takovéto nepříjemnosti ztížily distribuci humanitární pomoci nebo přerušily diplomatickou komunikaci. 26 Talinský manuál ( op. cit., pravidlo 42, s. 119 – 120) navíc uvádí, že omezení nadměrného utrpení chrání kombatanty a osoby účastnící se přímo na nepřátelství. Civilisté jsou poté chránění zásadou rozlišování a proporcionality. 27 DELUCA, Christopher D. The need of International laws of war to include cyber attacks involving state and non-state actors. Pace International Law Review Online Companion, Vol 3, No. 9, 2013, s. 279-315. 28 HATHAWAY, Oona A., et all. The Law of Cyber-Attack. California Law Review , Vol. 100, No. 817, 2012. Dále LEVARSKA, Nina. Applicability of International Humanitarian Law to cyber warfare [on- line]. London Centre for International Law Practice. Srpen 2014 [citováno dne. 2. 1. 2015].: .

165