SLP 09 (2015)

Legalita a legitimita Norimberského procesu

Pavel Maršálek

ͷ. Úvod Norimberský proces, tj. soud s čelnými představiteli nacistického Německa a s ně- kterými nacistickými organizacemi konaný před Mezinárodním vojenským tribuná- lem v Norimberku ve dnech 20. listopadu 1945 až 1. října 1946, představuje jeden z klíčových momentů poválečné právní obnovy. Reprezentuje její retribuční aspekt. Šlo při něm o potrestání hlavních viníků války a nezměrného utrpení miliónů lidí. Jednalo se často o postih těch, kteří se neštítili ničeho a přitom se domnívali, že jsou beztrestní pro svoji funkci nebo plnění rozkazu. Tento proces znamenal vítězství spra- vedlnosti nad jinak běžně dominující právní jistotou. 1 I když byl Norimberský proces progresivním okamžikem v právním vývoji, který umožnil další rozvoj mezinárodního humanitárního práva, měl vedle četných obhájců i kritiky. Z komunistických řad zaznívalo, že v něm sice byli odsouzeni viníci, kteří se dopustili těžkých zločinů, ale nikoli skutečné příčiny – americký a britský imperialis- mus, který umožnil vyzbrojení Německa. 2 V minulosti bylo a dnes je slyšet i další kri- tiky, např. pravicově orientované popírače holocaustu, kteří namítají, že norimberský soud neměl pravomoc soudit občany jiných států, že popřel základní právní principy (zákaz retroaktivity, nezbytnou nezávislost, běžně uznávané principy dokazování atd.) a že zkrátka ztělesňoval právo vítězů. 3 Nabízí se tedy otázka: jak to bylo s legalitou a legitimitou Norimberského procesu? Následující řádky budou věnovány tomuto tématu. Bude zváženo opodstatnění tohoto procesu, argumenty jeho obhájců i kritiků. Půjde o nepředpojatou analýzu, která ne- bude jen rozborem ryze právním, ale i historicko-politologickým. ͸. Diskuze o Norimberském procesu Je zajímavé, že když se někdy dnes setkáme s kritikou Norimberského procesu, týká se pochybností jak o jeho legalitě, tak i legitimitě. Slyšíme a čteme, že se tento proces ani neměl konat, že byl v rozporu s právními principy a že rozsudky v něm vynesené byly příliš přísné. Prakticky vůbec nenarazíme na opačnou kritiku, která by Norimberskému procesu vyčítala nadměrnou shovívavost, měkkost a nedůslednost v postihu nacistických zločinců. Jen tu a tam se připomene, že k zproštění tří souze- ných vlivných představitelů nacistického režimu asi nemělo dojít, že měli být soudcové 1 K poměru mezi spravedlností a právní jistotou viz RADBRUCH, Gustav. O napětí mezi účely práva. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, ISBN 978-80-7357-919-7, s. 116 an., 120 an. 2 Norimberský proces. I. díl . Praha: Orbis, 1953, s. 7. V tomto tvrzení se odrážela probíhající studená válka. 3 Viz např. SMREK, Juraj. Inkvizičný Norimberský proces [online]. 2010 [cit. 2015-01-16]. Dostupné na: .

175